Všichni jsme Donald Trump. Americký exprezident je pouze produktem své doby, nikoli agentem pekel.
Půjdeme po Pennsylvania Avenue až na Capitol Hill a ukážeme těm republikánům, kteří jsou slabší, co je jejich povinnost, hřímal Donald Trump 6. ledna. Ten den, kdy pomohl vehnat zdivočelý dav do sídla Kongresu, proti sobě konečně popudil většinu amerického veřejného mínění, byť sotva nadpoloviční.
Nikdo z nás přesně nezná smysl bytí, ať už se tím myslí jeho vlastní existence, vesmír, či cokoli mezi tím. Špatně se nám proto odhaduje, který náš čin je dlouhodobě příznivý co do lepšího naplnění takového smyslu a který se naopak obrátí proti němu. Zároveň se však většina z nás dokáže shodnout na tom, že posílat lidi, aby oběsili viceprezidenta, není dobrý nápad – a to ani v případě, že oním viceprezidentem je Mike Pence.
Je symbolické, že Trumpova prohra v očích Američanů našla svůj původ v činu, jenž charakterizuje styl vládnutí 45. prezidenta lépe, než by to svedl jakýkoli popis. Trump chtěl dosáhnout úspěchu (setrvání v Bílém domě na další čtyři roky) tím, že si chtěl násilím (dav na Capitol Hillu) vymoci uznání platnosti lži (o ukradených volbách).
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot