Hledá se politický sebevrah, který zavede podobná úsporná opatření jako kdysi Kalousek. Bez nich míříme do vážné dluhové krize.
ilustrace Vojtěch Velický
Předvolební idylka v podobě zmrzlinových hádek, zda je lepší bezemisní jahodový sorbet, či hanebně metanová vanilková, případně sporů o výměnu, či nevýměnu jednoho pána v čele jedné z tajných služeb už nebude mít dlouhého trvání. Česko čeká nejobtížnější a nejbolestnější ekonomický manévr od transformace v 90. letech – prudké brzdění a pokus o vybrání zatáčky před propastí rozvratu veřejných financí a pádu do nezvladatelných státních dluhů. A to vše za podmínek ekonomiku devastujícího evropského Green Dealu.
Prostě to, co přinášejí ty mraky za volebním horizontem, je něco jako tornádo a stoletá povodeň v jednom. A bylo by záhodno, aby si ti páni a dámy, již projevují ambici vést tento stát v příštích letech, té předpovědi počasí, která je čitelná už minimálně rok i pro poučeného laika, konečně všimli. Měli by si totiž uvědomit, že ve své předvolební ztrátě soudnosti učinili a stále činí chybná, byť velmi populární rozhodnutí, která jen zvyšují budoucí bolest voličů v okamžiku, kdy si realita vynutí nápravu těchto chyb.
Vzhůru do zapomnění
Možná si ministryně financí Alena Schillerová skutečně myslí, že bude možné konsolidovat rozpočty snižováním deficitu o půl procenta HDP ročně a toho že se dosáhne nějakým zmrazením mezd ústavních činitelů, omezením růstu platů ve státní správě a vnitřními úsporami resortů. Samozřejmě přitom zapomeneme na nějakou „dluhovou brzdu“, jejímž schválením se vláda holedbala ještě před pár lety, kdy se při třicetiprocentním zadlužení zdálo těch 55 procent nekonečně daleko. K zapomenutí stačí třeba nenápadná malá novelka v podobě přívěsku nějakého jiného zákona a máme vystaráno, myslí si ti, kdo nevědí, o co jde.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
