Výběr šéfa nejmocnější exekutivy světa losem vypadá jako aprílový nesmysl. Američanům by však mohl zjednodušit život.
Systém, v němž žijeme, má být meritokratický. Ne vždy to funguje, jak má, a stejně jako všechny ostatní systémy má svoje mouchy. Ale většina z nás se celkem shoduje na tom, že je to systém méně nesmyslný a nespravedlivý než kterýkoli jiný, s jakým se lidstvo dosud v boji s vlastním osudem vytasilo.
Plus minus jsme tedy schopni mít společně za to, že lidé by měli být odměňováni za užitečnost výsledků své práce. Ty, kteří si naopak myslí, že by oním klíčovým kritériem mělo být něco jiného, například majetkové poměry, víra, stranická příslušnost, barva kůže nebo sexuální orientace, považujeme za extremisty.
Kdo se přitom obává příliš jednoznačného politického unisona, může být v klidu. I při přijetí tohoto všeobecného konsenzu zbývá víc než dost prostoru na spor o definici toho, co odlišuje dobrý výsledek od špatného.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot