Hnědouhelný důl v těsné blízkosti hranice čelí žalobě požadující okamžité zastavení těžby. Podle žalujících ekologických organizací spotřebovává totiž mnohem více podzemní vody, než má povoleno. Ne, řeč není o známém Turówu. Důl Jänschwalde se nachází v německé Lužici, je těsně přilepen na hranici s Polskem a jeho vlastníkem je společnost LEAG, spadající do impéria českého miliardáře Daniela Křetínského.

Podle organizací Deutsche Umwelt­hilfe a Grüne Liga měl důl povolení odčerpat v roce 2020 celkem 42 milionů kubíků podzemí vody. Ve skutečnosti to však bylo 114 milionů. Na ohrožení vody se přitom odvolává ve své obhajobě i LEAG. Předčasné ukončení těžby by zmařilo všechny dosavadní plány a vyžádalo si naopak ještě vyšší odběry než dosud. Kdo má pravdu, by měl soud v Chotěbuzi rozhodnout každým dnem.

I kdyby však zastavení těžby odmítl, život Jänschwalde tím nijak závratně neprodlouží. Na rozdíl od Turówa, kde chce vlastník PGE těžit až do roku 2044, plánuje LEAG ukončit dobývání hnědého uhlí v Jänschwalde už v příštím roce. Přilehlá elektrárna, kterou lze zásobovat i z blízkého dolu Welzow-Süd, přežije stejnojmenný důl jen o pár let. Část bloků přejde do rezervy už v roce 2025 a poslední bude odstaven nejpozději v roce 2028. Počítá s tím zákon o odchodu od uhlí schválený Bundestagem před dvěma lety, podle kterého Německo skončí s uhlím definitivně do roku 2038.

Jänschwalde přitom zdaleka nebude první ani jediná. Ještě letos má kompletně skončit elektrárna Neurath od RWE, po polském Bełchatówu druhý největší hnědouhelný zdroj v Evropě. A k tomu několik černouhelných elektráren. Podle Spolkového svazu pro energetické a vodní hospodářství (BDEW) se letos v Německu odpojí od sítě uhelné elektrárny o výkonu 3,7 tisíce megawattů.

K tomu je třeba připočítat tři zbývající jaderné elektrárny o souhrnném výkonu 4,3 megawattu, s jejichž odstavením koncem roku se završí před jedenácti lety odstartovaný odklon od jádra Atomausstieg. Dohromady tak letos Německo vypne zdroje o výkonu čtyř Temelínů. To samozřejmě značně ovlivní i Česko, ať už ve vzájemných importech elektřiny, nebo v její ceně, která se tvoří na energetické burze v Lipsku.

Žádná tabu

Po ruském útoku na Ukrajinu však dostává naplánovaná budoucnost Německa bez jádra a uhlí trhliny. Především premiéři uhelných spolkových zemí začali zpochybňovat záměr současného odchodu od jádra i uhlí. Silný hlas za zachování jádra zazněl také od bývalého eurokomisaře Günthera Oettingera.

„Pokud nechceme ještě více zvýšit závislost na ruských importech plynu, bylo by smysluplné poslední tři jaderné elektrárny v Německu koncem roku neodpojovat,“ říká Oettinger. Ví, o čem mluví, v roli komisaře pro energetiku byl ceněn coby urovnávač rusko-ukrajinských plynových sporů. Zároveň se však zapletl do aféry související s výstavbou jaderné elektrárny Pakš, zadanou Maďarskem bez soutěže ruskému Rosatomu. Do Budapešti tehdy cestoval soukromým letadlem proruského lobbisty.

Ministr hospodářství a klimatu za Zelené Robert Habeck pak oznámil, že jeho resort aktuálně analyzuje všechny možnosti, jak přestát bez dodávek ruského plynu, včetně možného prodloužení životnosti již odepsaných zdrojů. „Prověřujeme všechny rezervy, neexistují žádná myšlenková tabu,“ řekl Habeck televizi ARD. Na otázku, zda se to týká i trojice jaderných elektráren Emsland, Isar a Neckarwestheim, reagoval tím, že i tuto možnost ministerstvo prověřuje. Něco podobného bylo až donedávna absolutní no-go nejen pro zeleného politika, ale pro většinu německé politické reprezentace.

Vlastníci: Jádro nebude

V reakci na prohlášení Habecka a spol. zastánci konvenční energetiky začali mluvit o krachu německého odstavení jádra, Energiewende i konci celého evropského Green Dealu. Takové závěry jsou však dost předčasné. Vlastníci trojice jaderných elektráren, společnosti RWE, EnBW a PreussenElektra (dcera E.ON), shodně potvrdili, že jakékoli prodloužení provozu za rok 2022 pro ně nepřichází v úvahu.

Na odstavení elektráren se připravovali od roku 2011 a k letošnímu prosinci směrovali všechny své plány. Pro delší provoz nemají zajištěno palivo, lidské zdroje a reaktory v posledních letech ani neprocházely potřebnou údržbou. „Proti stojí především ekonomické překážky, jelikož nutné investice pro udržení potřebné bezpečnostní úrovně jsou vysoké a provozovatelům se nevyplatí,“ říká týdeníku Hrot profesor Manfred Fischedick, šéf renomovaného Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energii.

Pokud jde o regionální premiéry, ani oni nezpochybňovali uzákoněný termín odchodu Německa od uhlí do roku 2038. Jejich výtky směřovaly spíše k roku 2030, který si současná vláda dala do své ko­aliční smlouvy a doplnila jej přívlastkem „v ideálním případě“. Podle Fischedicka by sice bylo nutné při okamžitém zastavení dodávek ruského plynu oproti plánu posunout odstavení některých uhelných zdrojů, zatím však plyn z Ruska do ­Evropy navzdory bezprecedentním protiruským sankcím a dodávkám zbraní na Ukrajinu stále teče.

Energie svobody

Podle Fischedicka je stále realistický i vládní termín 2030. „Krátkodobě určitě uvidíme zvýšené zapojení uhelných zdrojů, které budou muset nahradit elektrárny plynové. V dlouhodobějším horizontu, tedy do roku 2030, však existuje řada možností, jak setrvat u odklonu od uhlí,“ říká Fischedick s tím, že předpokladem je urychlená realizace některých zásadních opatření. Mezi taková podle něj patří „drastické“ urychlení výstavby obnovitelných zdrojů zjednodušením schvalovacích procesů, přechod uhelných tepláren na geotermální energii, energii z odpadů a další nefosilní zdroje, ale také diverzifikace plynových dodávek.

Navzdory opatrným prohlášením německých politiků lze usuzovat, že energetika Německa se bude ubírat spíš tímto směrem než rehabilitací uhelných kotlů a jaderných reaktorů. V prvé fázi představil kancléř Olaf Scholz připravovaný zákon, který má zaručit naplněnost plynových zásobníků. Ty z třetiny vlastní ruský Gazprom a skutečnost, že nebyly před topnou sezonou dostatečně plné a zároveň Gazprom přiškrtil dodávky skrze plynovody, způsobila na podzim skokové zdražení plynu a spolu s ním i elektřiny.

Dále chce Scholz urychlit výstavbu dvou plánovaných přístavních LNG terminálů na zkapalněný zemní plyn z USA či Kataru. Jejich vznik v Brunsbüttelu a Wilhelmshavenu se chystá dlouhodobě a německá vláda je podporovala nejrůznějšími daňovými úlevami. Přesto se projekty kvůli nezájmu investorů o dovoz obvykle dražšího zkapalněného plynu příliš neposouvaly a druhý z nich už investor Uniper i odepsal. To se nyní radikálně mění.

Podle deníku Die Welt přišla liberální vládní strana FDP dokonce s plánem na obnovení těžby zemního plynu v domácích ložiscích. Vedle větrníků by tak v Severním moři mohly vyrůst i nové těžební plošiny. I na německé poměry poměrně projaderní liberálové však dodávají, že to vše musejí doprovázet masivní investice do energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie. Ministr financí za FDP Christian Lindner označil vítr, slunce a spol. dokonce ze energie svobody. Válkou na Ukrajině tedy navzdory skeptikům Energiewende v Německu nekončí. A to znamená, že ani v Česku. 

8000 megawattů výkonu uhelných a jaderných elektráren odstaví Německo v letošním roce.

2030 V tomto roce by chtěla německá vláda ukončit spalování uhlí.