Měsíc co měsíc se čekalo, jak dopadne sázka na chování domácností poté, co se ekonomiky otevřou, vakcinace pokročí a důvěra v budoucnost ožije. Jedna skupina ekonomů předpokládala extrémně strmý vzestup poté, co spotřebitelé vezmou dlouho uzavřené obchody a provozovny služeb útokem, a ještě v útratách něco přidají navrch jako bolestné za abstinenci („revenge spending“).

Vzhledem k tomu, jak vysoký podíl na HDP má spotřeba domácností - typicky ve vyspělých zemích nejméně polovinu, ale v USA více než dvě třetiny by na sebe efekt v podobě skokového oživení nenechal dlouho čekat. Druhá skupina byla o poznání skeptičtější v očekávání toho, co se stane, a poukazovala na přetrvávající vnímání rizika v podobě nových mutací koronaviru a jejich dopad na spotřebu a dynamiku oživení.

Otázka v hodnotě několika bilionů dolarů světového HDP je, kdo má pravdu.

Podle Eurostatu zažily všechny členské země EU rychlý meziroční vzestup HDP, který historicky trhal všechny rekordy, ovšem porovnávat je to třeba právě prizmatem toho, co se před rokem v té které zemi dělo, neboť jednotlivé členské země byly loni poklesem HDP postiženy velmi rozdílně.

Litva například loni zaznamenala pokles pouze o 0,9 procenta (navíc po letech dynamického růstu), tedy mnohem méně, než byl unijní průměrný pokles o 6 procent nebo českých minus 5,8 procenta.

Takže nepřekvapí, že litevský HDP ve druhém čtvrtletí oproti předchozímu kvartálu stoupl pouze o 0,4 procenta, tedy nejpomaleji z těch jedenácti zemí, pro něž Eurostat dodal statistiky. Meziroční růst byl s 8,6 procenta druhý nejpomalejší. Hádejte po kom, po České republice s mezi čtvrtletním růstem o 0,6 procenta. Meziroční vzestup o 7,8 procenta je na naše poměry rekordní, ale v mezinárodním srovnání vůbec nejnižší, hluboko pod unijním průměrem 13,2 procenta.

Kdo za to může?

Příčin rozpačitého českého oživení může být několik, od vysoké váhy průmyslu, jemuž v rozletu překáží nedostatek dovážených vstupů, na HDP až po fakt, že se jedná o předběžná čísla, která navíc nejdou do detailů. Mohou se měnit, konkrétně třeba vývoj zásob je při nespolehlivosti dodávek docela proměnlivá veličina.

Může to být i tím, že Češi ještě úplně neotevřeli peněženky a nerozpouštějí nahromaděné vklady stejným tempem jako jinde. Jediné, co se o tento výsledek rozhodně nezasloužilo, je vládní rozpočtová politika, která je v mezinárodních poměrech expanzivní až dost a růst poptávky rozhodně nebrzdí, právě naopak.

Hypotéz je hodně, za pár měsíců se dozvíme, jak to bude, ale u těch úspor a vkladů se zastavme, protože to je nejzajímavější finanční fenomén loňského roku a jejich vývoj letos taky něco signalizuje.

Miroslav Zámečník

Vzestup míry úspor na nové, nevídané hladiny byl loni způsoben jak nejistotou, tak vynuceným odložením spotřeby v poměru, který lze přibližně odhadnout z trendové křivky, jak by se úspory vyvíjely, „kdyby covidu a vládních opatření nebylo“. V Česku podle poslední statistiky ČNB stouply vklady obyvatelstva v bankách (v korunách i cizí měně) od vypuknutí pandemie (počítáno oproti únoru 2020) do konce letošního června o mamutích 413,6 miliardy korun, meziročně o 291,3 miliardy korun. Co je však podstatné, tempo přírůstku vkladů se snižuje, v dubnu byl ještě čtyřicet miliard, v květnu, když už ekonomika otevírala, klesl na necelých šest miliard a v červnu na 3,6 miliardy korun.

Teoreticky by mohly vklady v následujících měsících i klesnout, jak domácnosti začnou „nadměrnou" zásobu hotovosti na účtech v bankách s krátkou nebo žádnou výpovědní lhůtou rozpouštět (bude zajímavé sledovat, zda k tomu v Česku dojde).

Je asi zbytečné připomínat, že úspory byly a jsou v populaci rozloženy velmi nerovnoměrně a že smyslem vládních podpor nebylo je „nabouchat“, ale udržet příjmy obyvatelstva, aby spotřeba ohrožených skupin nebyla narušena. Ovšem nikde se necílilo přesně a různé úlevy dostaly jak v Česku, tak ve Spojených státech i všude jinde i příjmové skupiny, které jsou daleko nad příjmovým mediánem a krizí ohroženy nebyly. Na státním rozpočtu je to samozřejmě znát.

Poptávka by byla, nabídka vázne

Další kanál, kterým se dá ekonomika rozhýbat, je přes úvěry, které ovšem v Česku rostou jen v případě hypoték, zato výrazně. V nových půjčkách na bydlení byl červen úplně rekordní, jak se lidé snaží využít ještě pořád nízkých sazeb hypotečních úvěrů. To také před rokem a čtvrt nikdo nečekal, ale optimismus kazí fakt, že ruku v ruce s tím rostou ceny nemovitostí (nejen u nás, ale ve všech zemích OECD) a nabídka na trhu stále pokulhává, neboť meziročně počet stavebních povolení sice roste, stejně jako počty nově zahajovaných bytů, ale zdaleka ne o tolik, aby to mohlo tlumit inflační nárůst cen.

Při nedávných povodních měl autor Makra tu smůlu, že mu vytopily nejen chalupu, ale i auto. Sehnat po „totální škodě“ náhradu znamená čekat osm měsíců, nebo vzít to, co mají na skladě. Dealer mi řekl, že přijít o týden později by znamenalo další špatnou zprávu: teď už není pro člověka z ulice k dispozici vůbec nic. A nový ceník přihodil u každého modelu dvacet tisíc korun.

Tato epizoda vystihuje dvě vady na kráse současného oživení: problémy na nabídkové straně, které šponují ceny. Chybí skoro všechno: podražily primární suroviny od dřeva přes kovy až po ropu, skokový cenový vývoj uvidíme u stavebních materiálů a elektřiny. Poptávku po autech brzdí nedostatek čipů, objednací lhůty se prodlužují. Nedostatek nových aut je všude v Evropě, a tak se poptávka přelévá do „mladých" ojetin, které se vyvážejí z Česka na Západ. I starší ročníky podražily.

V případě Česka bude hodně záležet na tom, zda se uvolní úzká hrdla, která brzdí průmysl, například (ale nejenom) kvůli chybějícím dodávkám čipů automobilkám. Kdo chce mít šajn neboli Fingerspitzengefúhl pro to, co se děje u největšího českého producenta a exportéra, který spoluurčuje teplotu ve zpracovatelském průmyslu, už dávno saje informace z věstníku Škodovácký odborář: z nich lze vydedukovat, že makroekonomická čísla v srpnu budou kvůli třítýdenní odstávce a přetrvávajícím poruchám v dodávkách čipů nedobrá...

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.