Rychlé zodpovězení alespoň některých otázek, jež souvisí s virovým onemocněním covid-19, se pojí s eticky sporným lékařským výzkumem. Jedná se o studie, kdy jsou dobrovolníci cíleně infikováni virem, byť malým množstvím a za jasně definovaných podmínek. Takový postup má nicméně výhodu v tom, že poskytne cenné informace a umožní urychlení vývoje nových antivirotik nebo vakcín.
Tento druh výzkumu povolily na jaře úřady ve Velké Británii. Vláda oznámila, že je první zemí, která speciální studii s koronaviry oficiálně povolila. Hledali se mladí lidé, kteří mohou nejlépe posloužit pro vývoj nových léků i lepších vakcín. Vybrala se zhruba padesátka dobrovolníků. Byli infikováni malým množstvím laboratorně syntetizovaného viru do nosu.
Jedním ze zjištění je to, že k nákaze covidem stačí malé množství koronaviru SARS-CoV-2. Ve srovnání s chřipkou to může být až milionkrát méně, vysvětlil pro web Politico Andrew Catchpole, šéf výzkumu v britské společnosti hVIVO, jež se podílí na jedné ze dvou britských studií.
Dalším krokem výzkumu má být testování potenciálních léků i nových vakcín. Cílem vědců je, aby se co nejvíce urychlil vývoj nových preparátů, jež budou dobře fungovat i v případě nových mutací viru. Chris Chiu z Imperial College London věří, že má tento druh „pokusů na lidech“ velký potenciál k vývoji lepších a účinnějších léků. Například antivirotik, která mohou brát pacienti v domácím prostředí.
Experiment s očkováním
Pokusy na lidech nejsou ničím novým, jsou spojeny zejména s počátky očkování. V 18. století anglický lékař Edward Jenner infikoval kravskými neštovicemi osmiletého syna svého zahradníka. Po šesti týdnech byl chlapec cíleně nakažen pravými neštovicemi a neonemocněl. Tento pokus je považován za první skutečné očkování na světě, došlo k němu v roce 1796.
Od té doby proběhla celá řada studií, kde byli využíváni dobrovolníci, kteří byli nakaženi různými viry způsobujícími onemocnění, jako je virová hepatitida nebo žlutá zimnice. Od konce druhé světové války to bylo asi čtyřicet tisíc dobrovolníků.
V osmdesátých letech minulého století se takto testovaly nové typy vakcín. Požadavky na regulaci studií byly tehdy méně přísné a laboratoře neměly pokročilé technologie pro syntézu virů jako dnes. Dobrovolníci byli dříve infikováni ze vzorků od jiných pacientů. S tím, jak se zvyšují etické a klinické standardy, jsou pravidla pro studie s lidmi stále přísnější. Rozšíření nemoci covid-19 ale vrací do hry celou řadu otázek, jak urychlit výzkum nových virových onemocnění, upozornil virolog Chiu.
Cesta ke schválení eticky kontroverzních pokusů na lidech nebyla ani v Británii snadná. Studii musela posoudit osmnáctičlenná etická komise složená z lékařských odborníků i laické veřejnosti. Musela prostudovat stovky stran dokumentů.
Předsedkyně komise Stephanie Ellisová, zastupující laickou veřejnost, uvedla, že konečné rozhodnutí provázela ostrá výměna názorů. Téměř došlo k tomu, že se experiment s vybranými dobrovolníky zruší. Komise musela dospět k přesvědčení, že potenciální výhody převáží rizika. Muselo se rozhodnout také o tom, jak podrobné informace dobrovolníci dostanou a jak budou v případě onemocnění léčeni.
Pandemie rozhodla
Ke schválení přispěla naléhavost řešení pandemie covidu, což byl nakonec klíčový faktor, který rozhodl. O podobný druh pokusů projevilo v prosinci roku 2020 zájem Nizozemsko, poradní skupina pro etické aspekty ale zatím nerozhodla.
Na britském výzkumu je unikátní i to, že probíhá v době, kdy se „pandemický virus“ ve světové populaci stále šíří, zdůraznil Catchpole. Vědci mají pořád málo informací o samotném viru a také o nemoci covid-19. I proto museli být vybraní dobrovolníci velmi pečlivě vyšetřeni, včetně počítačové tomografie, aby se odhalily pokud možno i skryté nemoci. Všichni účastníci museli vyplnit řadu formulářů, aby prokázali, že si jsou plně vědomi toho, že budou infikováni málo prozkoumaným virem.
Aby se minimalizovala zdravotní rizika, účastníci byli ve věku osmnáct až třicet let, což je skupina dospělých, jež má minimum příznaků, vysvětlila Helen McShaneová, která vede druhou studii na Oxfordské univerzitě. Vybraní jedinci museli být v karanténě, aby se předešlo jejich možnému nakažení mimo zdravotnické zařízení. Po řízené aplikaci viru jim byly dělány dvakrát denně PCR testy. Byli sledováni dva až tři týdny v nemocnici na jednotce intenzivní péče. U nikoho nebyly zaznamenány závažné symptomy nemoci.
Odškodné 130 tisíc korun
Dobrovolníci dostali za experiment na svém vlastním těle částku 4500 liber (134 tisíc korun). Catchpole nicméně zdůraznil, že většině účastníků studie nešlo o peníze, ale hlavně o to, že mohli přispět k vědeckému výzkumu. Obě britské studie používají původní kmen viru, který se začal šířit z čínského Wu-chanu.
Imperial College a hVIVIO sledovaly dobrovolníky, kteří před experimentem nebyli nakaženi, Oxfordská univerzita se zaměřila naopak na ty, kteří už dříve covid prodělali. „Víme, že reinfekce je relativně neobvyklá,“ uvedla McShaneová. Studie má pomoci lépe pochopit, proč se někteří lidé virem znovu nakazí a někteří už ne. Zájem vědců se soustřeďuje na zdravé jedince a jejich imunitní odpověď.
Nyní se mezi odborníky vedou diskuse o tom, jak v budoucnu zvládat pandemie a zároveň provádět klinické studie nových vakcín, které jsou stále náročnější. Jednodušší studie na vybraných dobrovolnících, kteří se nechají infikovat novým virem, by mohly v budoucnu sloužit alespoň k tomu, že budou nové vakcíny co nejdříve k dispozici v nouzovém režimu. Tak byla schválena většina současných očkovacích látek, jako je Pfizer/BioNTech, Moderna nebo Johnson & Johnson.