Dobré vykopnutí

Nová vláda jde do Sněmovny se svým prvním rozpočtem, což je pár týdnů po převzetí moci jistě odvážné, přestože i ta nová verze základního ekonomického zákona pro letošní rok vychází z té Babišovy. Snížení deficitu o sto miliard je přitom určitě impozantní, ale jistá diskuse na téma, nakolik jde o skutečné šetření a nakolik jen o posouvání výdajů v čase, se nesporně povede. Pro začátek této diskuse je dobré podívat se novému státnímu rozpočtu do střev trochu podrobněji a v širších souvislostech.

Výdajová brzda

Především je nesporné, že snížení deficitu bylo dosaženo rozhodující měrou skutečně pokrácením výdajů, a nikoli navýšením příjmů, k němuž bezpochyby také došlo, ale bylo využito jinak. Že jde opravdu o brzdění výdajů, je zřejmé z toho, že se meziročně zvyšují pouze o 7,6 miliardy, což je při prognózované 8,5procentní inflaci velmi slušný výsledek škrtání, nebo možná z toho, že Babišův rozpočet byl důkladně vyfutrovaný vatou. Do tohoto skromného navýšení se přitom vejde i 21 miliard navíc na mimořádnou valorizaci penzí předepsanou zákonem v okamžiku, kdy růst cen za posledních dvanáct měsíců přesáhne pět procent.

Zároveň dochází k citelnému posílení podílu rozpočtových výdajů krytých dotacemi z EU a dalších fondů. Zatímco výdaje financované jen z našich daní poklesnou téměř o 52 miliard, útrata z fondů se zvedá o 59,5 miliardy. Je to trošku půjčka na oplátku, protože zejména evropské investiční dotace představují jen proplacení dřívějších národních výdajů a měly by se zase vrátit do dalších vládních investic, aby nedošlo k poškození čerpání evropských fondů v dalších letech.