Postup kabinetu Petra Fialy při vymýšlení pomoci lidem zasaženým energetickou krizí se nedá popsat jinak než jako nerozhodné tápání. Vláda stála před dilematem: na jednu stranu ekonomické poučky a očekávání voličů velí, aby pravice nerozdávala plošně. Na druhou stranu ale stát prakticky neumí pružně vytipovat jen opravdu potřebné adresáty pomoci.

Výsledkem je pětitisícový kompromis, který schytává kritiku od pravicových voličů i od opozice, paradoxně v obou případech v podstatě oprávněnou. Ano, pomoc by měla být cílenější. A ano, takové zacílení by přineslo zdrcující byrokracii pro žadatele a neúměrné náklady pro stát, takže je jednodušší a levnější rozdat peníze více či méně plošně.

Celá akce „pět tisíc pro rodiny s dětmi“ je nejčerstvější konkrétní ukázkou toho, jak Česko doplácí na své zaostávání v digitalizaci veřejné správy. Ve skutečně fungujícím eGovernmentu by vláda zadala analytikům, aby z gigantických objemů dat, která stát o lidech schraňuje, vyfiltrovali konkrétně definovanou, ohroženou skupinu. Té by pak úřad poslal zprávu, že má nárok na dávku, případně rovnou peníze na účet. K takovému stavu máme ovšem na míle daleko.

Zaklínací slova „digitalizace státu“ nebo „eGovernment“ přitom nechyběla v programovém prohlášení žádné z posledních vlád. Velmi podobnými slovy slibuje digitální státní ráj také současná vláda. Co pro to bude nutné udělat a jaké hrozí komplikace?

Portál na půli cesty

Nejprve si stručně shrňme výchozí situaci, ve které se dnešní vláda nachází. Nový „šéf digitalizace“ Ivan Bartoš agendu převzal po odstoupivším vládním zmocněnci Vladimíru Dzurillovi, kterého si minulý premiér Andrej Babiš vybral už v roce 2018.

Alespoň zpočátku to vypadalo, že se Dzurilla stal novým Babišovým oblíbencem – téma digitalizace bylo jednou z nejvíce sexy částí vládního programu. Bývalý premiér na konferencích bájil o tom, jak se do konce jeho mandátu staneme novým Estonskem. Nakonec ale, i vinou covidu, vláda sklouzla k plošnému bombardování svých voličských skupin erárními penězi. O digitalizaci se mluvilo už v podstatě jen v souvislosti se zpackanou Chytrou karanténou.

Ačkoli se vládnímu zmocněnci pro digitalizaci nepodařilo využít počáteční premiérovy podpory, nelze říci, že by za čtyři roky nic neudělal. Stihlo se několik důležitých věcí (pravda, někdy za mocného přispění opozice), které se zaměřily především na komunikaci občanů směrem ke státu.

Především zahájil provoz Portál občana, jakýsi rozcestník k různým úředním agendám. Seznam toho, co umí, se za poslední dva roky slušně rozrostl. Online se dá vyřídit velká část věcí, které člověk v běžném životě s byrokracií řeší.

Profimedia.cz

Kromě toho se podařilo eGovernmentu „nakopnout“ spolupráci státu s bankami. Díky ní je možné se do Portálu občana i datových schránek přihlašovat stejným způsobem jako do internetového bankovnictví.

Jednodušší přihlašování k digitálním službám státu mělo nemalý podíl na skokovém zvýšení zájmu o eGovernment u veřejnosti. Jen od loňského února, kdy takzvaná bankovní identita začala platit, stoupl počet zřízených datových schránek o 300 tisíc na téměř 1,6 milionu. Novou službu podle Bankovní asociace využívá na 1,1 milionu uživatelů.

Tím ovšem výčet dokončených projektů v podstatě končí. Nejdůležitější věc – zákon o právu na digitální službu, tedy v překladu kompletní digitalizaci všech interakcí mezi státem a občanem – se podařilo ukotvit jen legislativně. Dotáhnout projekt v praxi ovšem musí nová vláda a úkol to nebude snadný.

Ajťáci nastupují

Potíž pro vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše spočívá právě v tom, že se během minulých čtyř let kladl důraz na tu část eGovernmentu, která spočívá v komunikaci občana směrem k úřadům. To je ovšem jen menší, snazší část celého úkolu: kromě toho je potřeba digitalizovat také samotné úřady, propojit je a přimět byrokraty využívat, a hlavně sdílet data mezi sebou.

Při čtení pasáží vládního programového prohlášení o digitalizaci člověku neunikne jasný rozdíl oproti stejnému dokumentu minulého kabinetu. Vedle tradičních obecných frází o digitalizaci obsahuje také mnoho konkrétních bodů, s nadsázkou naformulovaných jazykem ajťáka.

Co vláda slibuje? Kromě dotažení zákona o právu na digitální službu do praxe Piráti prosadili do programu také posílení IT personálních kapacit ve službách státu, větší důraz na kybernetickou bezpečnost, slib o zrušení povinnosti nosit s sebou papírové doklady, uživatelsky příjemnější prostředí Portálu občana, doplněné navíc o mobilní aplikaci, nebo rozšíření služeb CzechPointů. Věnují se také digitální identitě: slíbili se zasadit o to, aby v Česku fungoval celoevropský systém elektronického ověřování identity.

Stát se chystá poměrně smělé plány podpořit finančně. V polovině května vicepremiér Ivan Bartoš oznámil, že na digitalizaci a rozvoj eGovernmentu nasměruje zhruba čtyřicet miliard korun z Národního plánu obnovy.

Digitalizace není jen IT

Snad díky obecné představě, že digitalizace je doménou ajťáků, se s příchodem Pirátů do vlády vytvořila velká očekávání. Ostatně už v minulosti právě na tom založili podstatnou část své image. Právě v „ajťáckém“ přístupu ale může spočívat zároveň největší slabina vicepremiéra Ivana Bartoše. Aby se podařilo dotáhnout do konce kompletní digitalizaci komunikace občanů se státem, tedy aby například finanční úřad uměl vyplnit za poplatníka daňové přiznání a to mu pak jen poslal ke schválení, zdaleka nestačí vytvořit webové formuláře, i kdyby byly sebevíc uživatelsky příjemné.

K propojení úřadů a sdílení dat mezi nimi je potřeba zmapovat všechny jejich agendy, a především úředníky přimět ke spolupráci. Ostatně právě přetrvávající resortismus, kdy si každé ministerstvo nebo úřad všímá především svého písečku, či dokonce s kolegy byrokraty soupeří, bývá označován za jednu z nejhůře překonatelných překážek pro další rozvoj eGovernmentu. Jinými slovy, dokončení digitalizace bude daleko víc než zkušenosti s prací s počítačem vyžadovat umění vyjednávání, diplomacie a hledání kompromisu mezi různými částmi veřejné správy. Sdílení dat a jejich ochranu bude navíc potřeba vyřešit legislativně, napsat patřičné zákony.

Jan Němec

Po prvních jednáních s Ivanem Bartošem od lidí obeznámených s jeho plány znějí spíš skeptická slova. Pirátům podle nich stále úplně nedochází, že je čekají úkoly vyžadující spíš politiky a advokáty než programátory. Je velkou otázkou, zda v tom budou vynikat.

Velmi důležitou roli bude hrát kromě Ivana Bartoše ale také premiér. V celém procesu je nezbytně nutná spolupráce jednotlivých ministerstev, jež se k ní často nemají. Proto bude nevyhnutelné občas „bouchnout do stolu“ a některé úkoly jednoduše nařídit. Bez jasné záštity premiéra bude pro Ivana Bartoše komplikované toho dosáhnout. A bohužel se zatím zdá, že i pod vlivem jiných, palčivějších problémů digitalizace mezi priority Petra Fialy nepatří.

Banky jako vzor

Kromě pomalého postupu se český eGovernment v posledních letech potýkal i s dalšími problémy. Ačkoli už spoustu věcí uměl, nestaly se z nich masově využívané služby. Jinak řečeno, stát neuměl dát lidem vědět, že existují nové, modernější cesty, jimiž mohou s úřady komunikovat. Stěžoval si na to i Vladimír Dzurilla, který chystal na podporu Portálu občana masivní informační kampaň. Ta se však nakonec nekonala.

Paradoxně tak největší zásluhu na popularizaci eGovernmentu měly za poslední roky soukromé firmy, konkrétně banky. Výše uvedená čísla o využívání bankovní identity jasně ukazují, že finanční instituce zvládly nový způsob přihlašování do datových schránek propagovat daleko lépe. Právě kvůli pro­klientskému systému tak znějí doporučení, aby podobná spolupráce veřejného a komerčního sektoru pokračovala i do budoucna (více viz rozhovor na str. 10).

Banky ovšem mohou sloužit jako inspirace pro byrokracii nejen z pohledu přístupu ke klientům, občanům. Vzít příklad by si z nich měla státní správa také z hlediska vnitřní digitalizace. Finanční instituce se předhánějí v elektronizaci svého fungování, odstraňují z kanceláří tiskárny a přecházejí na kompletně elektronickou komunikaci v rámci banky.

Kontrast oproti úřadům snad ani nemůže být větší. Dodnes představuje tiskárna a papírový formulář jeden z hlavních pracovních nástrojů většiny byrokratů. O podinvestovanosti IT vybavení ve státní správě (obzvlášť při srovnání právě s bankami) snad ani není třeba hovořit – covidová realita, která odhalila psací stroje na hygienických stanicích, je nejlepším důkazem.

Z toho plyne i další velký problém státní správy, a sice neschopnost konkurovat pracovními podmínkami i platy soukromé sféře. Chybí jí tak nejen IT experti, ale také další vysoce odborné profese, bez nichž se přechod k modernímu státu využívajícímu technologie neobejde.

Horší než Kazachstán

Praktických důkazů o nefunkčnosti českého eGovernmentu v praxi je možné najít mnoho. Kromě zmiňovaného pětitisícového příspěvku v energetické nouzi se stejný problém s horami lej­ster a byrokratickou buzerací objevil už dříve, kdy vláda chtěla pomoci lidem v nouzi prostřednictvím příspěvku na bydlení. Čtrnáct formulářů, které musel žadatel vyplnit, hovoří samo za sebe.

Vedle toho je ale sešup před patnácti lety nadějně nastartovaného procesu digitální transformace viditelný i v mezinárodním srovnání. Česko se propadá v nejrůznějších žebříčcích, které hodnotí kvalitu eGovernmentu v různých zemích, a předhánějí nás i státy, u nichž by to čekal zřejmě málokdo.

Například průzkum Digital Quality of Life přisuzuje České republice v oblasti eGovern­mentu až 39. místo; propadla se z 25. příčky v roce 2008. I to navíc znamená zlepšení; díky zavedení Portálu občana nebo bankovní identity se Česko vyhrabalo z nedůstojného 54. místa.

Že ani toto zlepšení není důvodem k přehnané radosti, ovšem dokazují příklady některých zemí, které v žebříčku figurují výše. Nejenže jsou mezi nimi státy proslulé inovativním přístupem k technologiím jako Finsko, Dánsko nebo Estonsko, lépe si v digitalizaci veřejné správy vedou také třeba dřív za Českem pokulhávající Itálie nebo Polsko. A předběhl nás dokonce i Kazachstán. 

1,6 mil. datových schránek si celkem zřídili lidé a firmy v Česku.

300 tis. datových schránek přibylo za poslední rok díky jednoduššímu přihlašování.

1,1 mil. lidí využívá bankovní identitu pro vstup do datových schránek.

40 mld. korun má jít v příštích letech na digitalizaci státu z Národního fondu obnovy.