Právě nyní vstupuje Česko do nové covidové éry. Od začátku srpna vláda, ač to přímo nepřiznává, svými nařízeními začíná dělit obyvatele země na očkované a neočkované, alespoň co se výhod veřejného života týká. Následuje tak trend ostatních evropských zemí, které jsou v očkování dále než Česko. Vzniká tak ojedinělý sociální experiment.

V Česku budou zatím lidé s očkováním zvýhodněni na sportovních a kulturních akcích. Nebudou pro ně třeba platit omezené kvóty na počet účastníků. Naopak neočkovaných, ale s testem bude moci přijít vždy pouze předem daný omezený počet. A jde jen o první krok v preferování očkovaných.

Vrážet do společnosti další klín a nastavovat další „my a oni“ není dobrý nápad. Jak může napětí v Česku a koneckonců v celé Evropě vypadat, se ukázalo o víkendu ve Francii. Zhruba 200 tisíc lidí demonstrovalo na místech po celé zemi. Koneckonců už i v Česku se protesty objevily, například na začátku června před sněmovnou. Nejzásadnější na tom je, že demonstrace v Česku i ve Francii svolávají radikálové. Takoví, kteří nosí i poslední knoflíček u límečku zapnutý, jestli si rozumíme.

Jak bude očkování postupovat, neočkovaní pocítí stále více nevýhod. Vláda už třeba rozhodla, že testy, které mohou nyní neočkovaným pomoci dostat se na hromadné akce nebo do zahraničí na dovolenou, si začnou až na výjimky od září platit. 

Více nevýhod, to je vždy větší nespokojenost. Radikálové tak dostávají jedinečnou příležitost, aby jejich hloupá politika mohla přes očkovací kličku dojít sluchu dosud normálních lidí, kteří se prostě jen nechtěli naočkovat proti covidu. V Česku je to Volný blok, příležitost vycítila i SPD a další.

Jakkoli je odmítání očkování nezodpovědná věc, není možné určitou skupinu lidí stavět na vedlejší kolej. Tohle nevedlo nikdy k ničemu dobrému. Represe prostě není motivace. A je důležité, aby se toho tématu demokratické strany rychle chytily, než to za ně udělá někdo jiný.