Další bankrot na obzoru. Krach hrozí čínskému developerovi Country Garden
Z čínského realitního trhu přicházejí na podzim samé špatné zprávy. Nejprve policie sebrala šéfa Evergrande, pak oznámila platební neschopnost někdejší jednička na realitním trhu
redaktor
Čínská developerská sága dostává na začátku podzimu další napínavou zápletku. Nejprve v září záhadně zmizel šéf společnosti Evergrande Chuej Kcha-jen. Po pár týdnech se ukázalo, že zmizení nebylo až tak záhadné a jeden z dříve nejbohatších Číňanů je v domácím vězení. Policie ho vyšetřuje kvůli podezření z podvodů.
Minulý týden se objevily další znepokojivé zprávy, a to ze společnosti Country Garden, dříve vůbec největší developerské firmy v Číně. V září jí spadly tržby meziročně o čtyři pětiny a firma oznámila, že nebude schopna dostát některým závazkům. Má se to týkat především dolarových dluhopisů. Zřejmě i Country Garden bude stejně jako Evergrande nucena restrukturalizovat své dluhy.
Bankrot všech bankrotů
Společnost Evergrande byla první z velkých čínských developerských firem, která se ocitla v neřešitelné situaci kvůli dluhům. Její problémy se táhnou už mnoho měsíců a neschopnost splácet závazky způsobila miliardové ztráty investorům i dodavatelům z řad stavebních firem. A bohužel také rodinám, které si na hypotéku koupily dodnes neexistující byty. Bydlení se nedočkají, zatímco dluhy jim zůstaly na krku.
Už několikrát se zdálo, že Evergrande kupící se dluhy nezvládne, divoce padne a skončí v likvidaci se všemi negativními následky. Ekonomové hovořili o tom, že neřízený kolaps Evergrande by mohl pro Čínu znamenat totéž co pro Spojené státy neblaze proslulá kauza banky Lehman Brothers. Obávali se dominového efektu, kolapsu dalších developerů a potíží celého finančního sektoru, který se v realitách silně angažuje.
Zatím se ale tvrdému přistání pokaždé podařilo zabránit. Firma nastoupila cestu restrukturalizace dluhů. V jejím rámci například v srpnu požádala ve Spojených státech o ochranu před věřiteli. Cílem bylo vyhnout se žalobám věřitelů nebo obstavení majetku za oceánem.
Zatčení šéfa Evergrande a obvinění z podvodů ale situaci opět zamotalo. Když úřady na konci září oficiálně potvrdily, že Chuej Kcha-jena vyšetřují, vydaly zároveň stopku pro obchodování s akciemi developera na burze v Hongkongu. Ta část vedení Evergrande, která zůstala na svobodě, navíc zrušila naplánované schůzky s významnými věřiteli. Firma prý musí přehodnotit plán restrukturalizace zahraničních dluhů.
Na začátku října se akcie na burzu vrátily a výsledek byl nečekaný. První den jejich cena vystřelila téměř o třicet procent. Pak ale opět rychle spadla a v následujících týdnech vývoj připomínal spíš horskou dráhu než racionální obchodování.
Tomu, že by nakonec měl dramatický příběh Evergrande šťastné finále, ale analytici nevěří. „Pravděpodobnost, že se podaří finance Evergrande stabilizovat, je prakticky nulová,“ řekl agentuře Bloomberg profesor na Čínské univerzitě v Hongkongu Willy Lam.
Z náznaků a kusých zpráv expertů na čínskou ekonomiku se zdá, že Evergrande fungovala do značné míry jako Ponziho schéma, dluhy se vytloukaly dalšími dluhy. Bylo prý jen otázkou času, kdy takové letadlo narazí do zdi.
Toxický development
Nejvíce pozornosti na čínském realitním trhu v posledních měsících přitahuje Evergrande, jejíž příběh je zatím nejdramatičtější. Obavy ale budí fakt, že s potížemi se potýká mnoho dalších velkých hráčů na trhu – naposledy právě někdejší developerská jednička Country Garden.
Nemovitostní sektor a konkrétně development byl přitom v posledních desetiletích jedním z hlavních tahounů tamní ekonomiky. Spolu s růstem počtu obyvatel a stěhováním lidí do měst dramaticky rostla poptávka po nemovitostech. Developeři stavěli jako o život a brali si u bank na nové projekty miliardové úvěry.
Reality se staly také oblíbeným investičním artiklem, do něhož řada lidí z čínské střední třídy ukládala úspory jako do zdánlivě bezpečného přístavu. Regionům a jejich samosprávám zase pomáhalo bohatnout, když stavebním firmám prodávaly pozemky často až za nesmyslné ceny.
V posledních letech se ukázalo, že plány developerů byly až příliš megalomanské. Růst populace se prakticky zastavil, k tomu přišel covid a nekonečné lockdowny. Poptávka po bydlení kvůli tomu klesla a v řadě čínských velkoměst dnes stojí prázdná celá nová sídliště. Připomínají města duchů s tisíci byty, o něž nikdo nemá zájem. Mnoho dalších projektů zůstalo nedokončených.
To způsobilo několik problémů. Jednak nerovnováha na trhu srazila ceny nemovitostí, což negativně ovlivnilo úspory čínských domácností. Logicky následoval útlum v utrácení opatrných spotřebitelů, a tím i zpomalení hospodářského růstu. Na realitním trhu pak scvrkávající se poptávka dostala do potíží velkou část developerských firem. Kvůli neprodejným nemovitostem přestaly být schopné splácet dluhy.
Banky v ohrožení
Pro lepší představu, jak gigantické komplikace realitní krize Pekingu může přinést: téměř čtvrtina všech půjček, které čínské banky poskytly, směřovala právě k developerským firmám. Velká část z nich nyní selhává. Podle odhadů realitněporadenské společnosti Gavekal Research činí nezaplacené účty soukromých čínských developerů celkem 390 miliard dolarů. Pokud by zůstaly nesplacené, pro finanční sektor by to znamenalo katastrofu.
Právě takovému vývoji se nyní Peking snaží zabránit. Naposledy se komunisté pokusili realitní trh rozhýbat letos na konci srpna, kdy připravili několik opatření. Snížili například minimální akontace u hypoték ze třiceti až čtyřiceti na pouhých dvacet procent. Kromě toho centrální banka díky administrativním krokům umožnila finančním institucím výrazně snížit úroky u úvěrů na bydlení. To prý může pomoci až čtyřiceti milionům domácností, které si dosud kvůli vysokým sazbám a akontaci hypotéky nemohly dovolit.
Jak ukazují bobtnající problémy společnosti Country Garden, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by pomocný balíček byl zázračným lékem. Podle agentury Reuters má developer v příštích dvanácti měsících splatit bezmála 110 miliard jüanů; v létě ale jeho celková hotovost na účtech jen lehce překračovala sto miliard.
Dalším příkladem developera balancujícího na hraně bankrotu je společnost China SCE Group. Ta před dvěma týdny požádala o zastavení obchodování jejích dolarových dluhopisů na hongkongské burze právě kvůli obavám z bankrotu.
Čínský sen dřevorubcova syna
Vraťme se ale k ústřední postavě příběhu Evergrande, který je zatím nejdramatičtější a kde zároveň nejvíc pokročilo hledání hlavního viníka. Kdo vlastně je 64letý miliardář Chuej Kcha-jen?
Narodil se v roce 1958 v provincii Che-nan do chudé rodiny dřevorubce. Nebyl mu ještě ani rok, když přišel o matku, a tak si jeho výchovu vzali na starost prarodiče. Mnoho let se zdálo, že jeho životní osud nijak nevybočí z průměru milionů dalších Číňanů: po dokončení studia pracoval v ocelářské firmě.
Když ale na začátku devadesátých let vizionář Teng Siao-pching přišel s ekonomickými reformami, které měly Čínu nasměrovat k socialismu s tržním hospodářstvím, Chuej Kcha-jen vycítil šanci. Vydal se do velkoměsta Šen-čen, kde si našel práci ve stavebnictví. Společnost Evergrande založil jen o pár let později, v roce 1996.
Hned od začátku svůj byznys postavil na co nejrychlejší a nejmasivnější expanzi, kterou mělo nové developerské firmě zajistit dluhové financování od bank. Pozvolna se tak z Evergrande stal jeden z největších, ale zároveň suverénně nejzadluženějších hráčů v oboru. Postupně se firma rozrostla do 280 měst, kde postavila či naplánovala na 1,3 tisíce projektů.
Díky rozmachu Evergrande se z podnikatele (a pochopitelně také komunistického straníka) stala jedna z nejvýznamnějších postav čínského byznysu. Ještě v polovině roku 2020 odhadovala agentura Bloomberg jeho majetek téměř na čtyřicet miliard dolarů. Vedle stavebnictví investoval i do dalších perspektivních oborů, například výroby elektromobilů, a desítky milionů rozdal na dobročinnost. Mezi jeho koníčky patří fotbal, a tak prostřednictvím své firmy koupil také fotbalový klub Kuang-čou FC. A konečně, obrovský majetek mu zajistil i politický vliv.
Pak přišla krize v realitním sektoru, která Evergrande i jejího zakladatele postupně připravila o auru úspěchu. Dnes se zbylé jmění Chuej Kcha-jena odhaduje na necelé dvě miliardy dolarů. Ani to ale nejspíš ještě není pád na úplné dno. Ten může nastat, až se někdejší hvězda byznysu stane odstrašujícím příkladem pro ostatní developery a vyfasuje trest za hříchy minulosti.