Sotva Poslanecká sněmovna většinově odhlasovala svůj památník vlastní retardaci v podobě nakázaného podílu českých potravin od brokolice až po vepřové rypáčky, už je to tady černé na bílém: statistický důkaz, jak „pitomio“ to byl nápad.
Člověk nemusí zrovna obhájit diplomovou práci na téma protekcionismus v mezinárodním obchodě, aby bylo jasné, kdo si nikdy, ale opravdu nikdy nemá začínat s obchodním konfliktem. Ten, kdo má přebytek. A Česko zaznamenalo v posledním měsíci roku, zrovna tehdy, kdy se v hlavách volených zástupců cizeloval další pokus o dosažení potravinové soběstačnosti, v obchodě se zbožím s EU přebytek 58 miliard korun. Ten přitom meziročně vzrostl skokově o 30 miliard korun, protože vývoz do sedmadvacítky stoupl o nebývalých 18 procent.
Přitom největší nárůst kladného salda byl zaznamenán v obchodě s největším obchodním partnerem Německem - skoro o třináct miliard korun, následovaný Francií, kde přebytek stoupl o víc než čtyři miliardy a o tři miliardy vzrostl v případě Nizozemska. To je „supertrader“ žijící z marží v mezinárodním obchodu už dobrá čtyři století.