Rokytnice má plán, jak se stát horským střediskem par excellence. Bez stavební uzávěry to prý ale nepůjde.
Rokytnice nad Jizerou má jedny z nejdelších sjezdovek v Česku a kdysi se prý mohla stát „tygrem tuzemských horských středisek“. Skončila jako obec těsně před krachem. Dnes je s trochou nadsázky adeptem na vymření a obcí paradoxů. „Chcípl tady pes,“ uslyšíte od lidí, když se vydáte na tamní náměstí, jehož dominantou je historická radnice, na niž dotírá obludnost sousedního socialistického obchodního střediska. Socialistický „nákupák“ je jediný v celém městě a na radnici sedí už bezmála dvě dekády starosta, který městečko vyvedl z dluhové pasti. A loni v létě vyhlásil stopku na veškerý rozvoj.
Rokytnice dnes prožívá v podstatě totéž, co se v mnohem větším měřítku dělo před nějakými 15 lety v okolí Prahy, kdy se obce stavebními uzávěrami bránily před masivním nájezdem developerů. Ale jelikož v posledních letech řešily krajské úřady řádově jen desítky návrhů na zrušení uzávěry a obcí je v Česku přes šest tisíc, musely se už radnice naučit usměrňovat investory jiným způsobem.
V Rokytnici jsou momentálně u stavební uzávěry číslo dvě. Důvodem pro ni má být chystaný megaprojekt propojení dvou rokytnických areálů s tím harrachovským, který se nachází přes kopec. Záměr by mohl ze skomírající obce udělat atraktivní místo pro lyžaře, nyní se však stal tím, co jejímu přerodu brání. Rokytnice je tak v tuto chvíli ze všeho nejvíc ztělesněním bezradnosti a neschopnosti vyřešit dilema mezi lokálním skomíráním a horským potenciálem, který s sebou ale nevyhnutelně nese příliv přespolních se všemi negativy. Mementem je Špindlerův Mlýn nebo právě Harrachov. Aktuální spor radnice s jedním investorem apartmánových domů odhaluje, že na recept, jak ty dva extrémy vybalancovat, v Rokytnici zatím nepřišli.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot