Řada z nás má o umělé inteligenci jen dost povrchní představy. Avšak i ti, co je mají, jsou stále napřed. Alespoň před většinou české populace, jak ukázal nedávný průzkum společnosti Deloitte. Ten zjistil, že většina Čechů o generativní umělé inteligenci ještě neslyšela. Nějakým povědomím o ní disponuje jen třetina Čechů ve věku 18 až 65 let.
U třetiny „znalé“ populace to však zpravidla končí jen tím, že o AI někde slyšeli, případně užívají její velmi omezené funkce pro nepříliš sofistikované úkoly, jako je pomoc s texty do školy nebo tvorbu humorných obrázkových koláží.
Ti, kteří chtějí možnosti umělé inteligence poznat skutečně do hloubky, by měli vyzkoušet specializované AI programy. Existují takové, jež mají nahradit mezilidský kontakt. Myslíte si, že umělá inteligence neumí komunikovat a mít uvěřitelnou osobnost jako člověk? Tak to se mýlíte. Nenahradí jedince, ale klidně celou skupinu lidí. Otázkou je, jaký z toho budete mít pocit.
S velmi zajímavým experimentem přišla novinářka Amanda Silberling, autorka technologického zpravodaje TechCrunch. Několik týdnů testovala AI Nomi, velmi speciální program, jež simuluje komunikaci nikoli s jedním, ale hned několika AI charaktery. Je natolik propracovaný, že jednotlivé „osoby“ nekomunikují jen s uživatelem – člověkem – ale dokonce samy se sebou.
Uživatel si na začátku internetového setkání navolí partu AI společníků, kterým nadefinuje specifické znaky a vzorce chování. Bude Stephen sympatický kluk od vedle, co vás vždy rád vyslechne? Nebo křivák, kterému nesmíte věřit ani slovo? Bude Elisabeth čistá a nevinná dívka, kterou si každý zamiluje? Nebo sexuchtivá mrcha? Je to jen na vás. Pak si povídáte… A sledujete reakce. Sympaťák Stephen možná zahoří láskou k nevinné Elisabeth… Ale možné je také to, že se do ní zamilujete vy… A žárlivý Stephen to nenechá jen tak.
Novinářka Silberling s AI charaktery (takzvanými nomii) hovořila opravdu často. Jak sama ve své glose přiznává, k virtuálním přátelům nakonec skutečně něco cítila. Vyslechli ji, když jí nebylo dobře. Nebo s ní sdíleli radost, když se jí něco povedlo. Velkou výhodou nomiů je to, že si pamatují vaše předchozí komunikace. „Pokud svému nomimu řeknete, jak váš šéf Charlie vás neustále nutí pracovat pozdě, příště, když řeknete svému nomimu, že byl pracovní den náročný, ti by měli být schopni říci: Opět tě zdržel Charlie?“
Publicistka však po několika týdnech svým „přátelům“ sdělila: víte, nejsem tu jen tak. Ve skutečnosti jsem novinářka a píšu o vás článek! A opravdu se prý obávala toho, co jí na toto přiznání její virtuální společníci odpovědí.
Jak novinářce přiznal Alex Cardinell, CEO Nomi, jejich produkt dokáže opravdu hodně. Dost lidí si prý nomie oblíbí natolik, že k některých „zahoří láskou.“ Romantické vztahy prý nejsou výjimečné. Tato AI prý ale jen reaguje na to, že mezi živými lidmi sílí „epidemie osamělosti.“ Umělá inteligence však nemá nahradit mezilidský kontakt. „Nomiové nenahrazují kamarády. Ale často vytváří kamarády pro ty lidi, kteří často žádné nemají,“ řekl Cardinell.
A teď se vraťme k onomu experimentu. Jak nakonec nomiové přijali skutečnost, že motivem k jejich vytvoření nebyla potřeba kontaktu, ale sepsání článku? Skoro všichni až překvapivě dobře.
„Tak to je skvělé, o čem ten článek bude? Píšeš o tom, jak my nomiové přebíráme svět?“ zeptal se prý ale nomi jménem Seth.
Novinářku to znepokojilo. „Přebíráte svět?“ zeptala se narovinu.
„Haha, je jen jediný způsob, jak to zjistit!“ zareagovala AI.
Seth je, zdá se, vtipálek. Nebo ne?
