Polostátní energetický gigant ČEZ se pustil do arbitráže s Bulharskem. Přesněji řečeno podal u Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID) ve Washingtonu arbitrážní nárok vůči Bulharsku. Informaci potvrdilo několik zdrojů týdeníku Hrot.

Podanou arbitráž potvrdila i samotná firma, o jak vysoké odškodnění žádá, ale s odkazem na probíhající spor neuvedla. Dle informací týdeníku Hrot a údajů vyplývajících z bulharských médií se však jedná o 1 až 1,3 miliardy eur, tedy o 26,6 až 33,3 miliardy korun. 

Polostátní firma se tak pustila do dalšího dějství sporu, ve kterém se snaží získat zpět investice, jež jí kdysi měly zajistit výnosné obchody v jihovýchodní Evropě. „Když jsme do Bulharska přišli, očekávali jsme, že brzy vzniknou podmínky pro běžné podnikání v Evropské unii. Stal se ale přesný opak – vláda nesplnila ani podmínky privatizace, ani přísliby vůči ostatním evropským zemím,“ vysvětlil důvody pro zahájení arbitráže mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. ČEZ začal s akvizicemi na Balkáně zhruba před dvaceti lety. Expanze v jihovýchodní Evropě vyvrcholila za někdejšího šéfa ČEZ Martina Romana, který ji tehdy označil za jeden z byznysových cílů skupiny.

Kam s volnými penězi

Spor ČEZ s Bulharskem trvá již několik let. Pro pochopení příběhu je třeba se podívat do historie aktivit firmy v jihovýchodní Evropě. ČEZ začal s akvizicemi na Balkáně v roce 2003, tedy ještě v době, kdy firmě šéfoval Jaroslav Míl. V akvizicích pak pokračoval i jeho následovník Martin Roman. Skupina postupně investovala mimo jiné v Bulharsku, Rumunsku a v Albánii. Tehdy takové rozhodnutí dávalo docela smysl. Firma disponovala velkým množstvím volných peněz, jenže v Česku ani v západní Evropě nebylo nic zajímavého ke koupi. Mnohem zajímavější byla pro investory situace v jihovýchodní Evropě. Nové trhy slibovaly rychlou návratnost investovaných peněz a možnost získat, nebo dokonce ovládnout daleko větší území, rozšířit vliv i zisky. Tehdejší akviziční plán dokonce chválil i aktuálně největší kritik ČEZ, analytik J&T a dnešní minoritní akcionář a podnikatel Michal Šnobr: „ČEZ je ve fázi, kdy vytváří obrovské finanční zdroje, a považuji jako analytik za velmi rozumné, že tyto zdroje nyní používá na akvizice v jihovýchodní Evropě a vůbec v okolí České republiky.“

Akvizicím na Balkáně navíc nahrával fakt, že Česko mělo krátce po vstupu do Evropské unie a jihovýchodní Evropa se na něj intenzivně připravovala. Součástí vstupu je i sjednocování národních a unijních pravidel, což se mělo mimo jiné týkat i energetiky. Právě tak se mělo kultivovat prostředí a vytvořit z investorsky turbulentních trhů stabilní a bezpečné místo.

Investice na Balkáně navíc tehdy intenzivně podporovala i česká vláda. Tehdejší náměstek ministra průmyslu Martin Pecina během oficiální vládní návštěvy Bulharska označil za „největší téma“ právě privatizaci bulharských distributorů elektřiny. „Bulharsko patří vedle Slovenska a do budoucna také jižního Polska k místům, kam bychom velice rádi vstoupili na trh v oblasti distribuce elektřiny,“ komentoval to tehdejší generální ředitel a předseda představenstva ČEZ Jaroslav Míl. Právě Míl je považován za duchovního otce balkánské expanze ČEZ, ačkoli ta je spojována především s jeho nástupcem v čele skupiny Martinem Romanem. Přihlášku do privatizace bulharské distribuční soustavy podala firma právě pod Mílovým vedením v roce 2003. Jedním z argumentů bylo i očekávání, že ČEZ budou do Bulharska následovat desítky českých strojírenských firem. „Nemohu jinak než být optimistický, neboť na nejvyšší úrovni nám bylo řečeno, že ČEZ by byl velice zajímavým strategickým partnerem,“ komentoval tehdejší vývoj náměstek Pecina.

E.ON a ti druzí

Jihovýchodní Evropa nezaujala jen ČEZ, ale i další velké evropské energetické společnosti. Do balkánského dobrodružství se pustil i německý E.ON nebo rakouský EVN. „Tehdy vládl v energetice velký optimismus. Vlády zemí jihovýchodní Evropy se navíc předháněly ve slibech, jak budou liberalizovat energetické trhy a vytvoří podmínky pro férové podnikání. Věřili jsme tomu, že vliv EU zafunguje a na východním Balkáně se bude dát normálně podnikat,“ vzpomíná na očekávání manažerů Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ v té době i nyní. 

V Bulharsku ČEZ nakonec investoval do několika aktiv – koupil část bulharské distribuční soustavy a také jednu z největších uhelných elektráren ve Varně. Záhy se tak stal významným hráčem a distributorem energie pro více než třetinu Bulharska. Obří elektrárna ve Varně byla druhým největším zdrojem elektřiny v zemi a klíčovým zařízením pro regulaci energetické sítě.

Modernizace, která se nestala

ČEZ od počátku, kdy koupil elektrárnu ve Varně, počítal s tím, že zařízení bude muset zmodernizovat a investovat především do jeho ekologizace. Bulharsko se v rámci přístupové smlouvy do Evropské unie zavázalo mimo jiné k ekologickým limitům. Výrazné snížení emisí, které elektrárna produkovala, se tedy dalo očekávat. Kříž k tomu dodává: „Věděli jsme, že pro další provoz bude třeba zařízení ekologizovat, ale regulační vývoj v Bulharsku k tomu nakonec vůbec nevytvořil ekonomický prostor.“ Bulharsko při privatizaci elektrárny i při politických jednáních s představiteli EU přislíbilo ještě další, pro privatizaci zásadní krok – od poloviny roku 2007 bude jeho energetický trh fungovat v souladu s evropskými předpisy. Jenže jak se ukázalo v následujících letech, Bulhaři tento závazek nedodrželi. Liberalizace tamního trhu v plném rozsahu evropských směrnic neproběhla dodnes.

Energetický sektor v Bulharsku fungoval tak, že elektřinu od všech výrobců odkupoval jediný subjekt – státem stoprocentně vlastněná společnost Nacionalna električeska kompania (NEK) –, který měl jako jediný zároveň právo prodávat ji distributorům a prodejním firmám. NEK měl toto výhradní právo do října 2007, i poté ale Bulhaři pokračovali v regulaci většiny trhu jinými způsoby. Přicházeli s různými omezeními objemu dodávek elektřiny, zvyšovali exportní poplatky a podobně. Velkou nepříjemností pro ČEZ bylo zavedení povinnosti dodávat velkou část výroby na regulovaný trh, kterou stanovila novela energetického zákona. Bulharsko ji přijalo krátce po privatizaci Varny. Pro českou firmu to zjednodušeně řečeno znamenalo, že svoji produkci elektřiny musela prodávat za ceny, které se pohybovaly na hraně rentability. „Už to samo o sobě bylo v rozporu s evropským právem, nedokázali jsme si ale představit, jak bude regulátor zákon zneužívat. Fakticky nám stanovili tak vysoké kvóty, že pokryly skoro celou výrobu elektřiny. Elektrárna ve Varně tak dodávala státní firmě většinu elektřiny za ceny mnohem nižší, než byly ceny v okolních zemích,“ popsal situaci Karel Král, country manager ČEZ v Bulharsku.

Plány na ekologizaci elektrárny tak dostaly zásadní trhlinu – její provoz se ČEZ nevyplácel a šance na návratnost dalších investic byla mizivá. Firma měla zpracovaný projekt na přebudování uhelné elektrárny na paroplynový provoz. Podle mluvčího ČEZ Ladislava Kříže společnost opakovaně předkládala bulharské straně návrhy na modernizaci včetně návratnosti investice, jednání ale nikam nevedla. „Chtěli jsme Bulhary přesvědčit, aby se našel model fungování Varny, který by byl přijatelný pro obě strany. Několikrát jsme jednali s podnikem, který provozuje přenosovou soustavu, i s lidmi na ministerstvu energetiky. Po čase nám ale bylo úplně jasné, že bulharská strana k žádné dohodě, která by garantovala návratnost našich investic, dospět nechce,“ doplňuje Karel Král.

Varna na prodej

ČEZ tak nakonec elektrárnu v roce 2015 uzavřel – emisní limity už nevyhovovaly podmínkám stanoveným Evropskou unií. Zároveň začal hledat kupce, což v případě uzavřené elektrárny, která bez velkých změn není schopná vyrábět elektřinu, již by bylo možné prodávat na trhu, nebylo nic snadného. A učinil poslední pokus domluvit se s Bulhary bez nutnosti soudních sporů. V listopadu poslal bulharské vládě předžalobní výzvu, ve které žádá o vyřešení sporu smírnou cestou. Oficiální reakce se ale nedočkal. V červenci 2016 proto oficiálně zahájil proti Bulharsku mezinárodní arbitráž. 

V roce 2019 byla zahájena první jednání. „Bulhaři se snažili celé rozhodčí řízení zpochybnit a ukončit s tím, že vedení řízení a uplatnění našeho nároku je v rozporu s platným evropským právem. Rozhodčí tribunál ale letos v březnu rozhodl, že postupujeme v souladu s právem EU i podle mezinárodních energetických dohod. Vyčíslili jsme proto náš arbitrážní nárok a odeslali do Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID) ve Washingtonu,“ vysvětluje právnička ČEZ Barbora Křížková.

ČEZ nakonec elektrárnu Varna prodal v roce 2017 bulharské firmě Sigda přibližně za 1,2 miliardy korun. Nový majitel záhy od bulharského státu získal povolení, aby mohl elektrárnu provozovat jako tzv. studenou rezervu. V ČEZ vyvolal takový postup velké překvapení, protože česká firma o podobnou smlouvu v Bulharsku marně usilovala již několik let. Sigda ale dlouho majitelem elektrárny ve Varně nezůstala. V roce 2018 ji několik měsíců udržovala v režimu tzv. studené rezervy a v srpnu prodala sedmdesát procent vlivnému bulharskému politikovi Achmedu Doganovi asi za 20 milionů korun. Část pozemků elektrárny, které od ní byly odděleny, slouží po dodatečných investicích jako nákladní přístav pro obchod s obilím.

ČEZ postupně v zemi ukončuje všechny své aktivity, i z toho důvodu, že vede s Bulharskem arbitráž a podle zákulisních informací se firma obává zvyšujícího se nátlaku, či dokonce šikany ze strany bulharských úřadů. Svá aktiva včetně distribuční sítě prodává finanční skupině Eurohold – transakci letos potvrdil i bulharský regulátor. „Očekáváme, že ve třetím čtvrtletí letošního roku dokončíme potřebné převody a své působení v Bulharsku definitivně ukončíme,“ uvedl ČEZ v prohlášení.

Kdo uteče vyhraje

ČEZ není jediný, kdo vede proti Bulharsku arbitráž. Tamní podnikání skončilo nezdarem, konkrétně nesplněním závazků ze strany Bulharska, i pro řadu dalších významných společností, které s jihovýchodní evropskou zemí vedou několik soudních sporů nebo arbitráží. Mezinárodní žalobu proti státu vedl i rakouský EVN – žaloval Bulharsko o 500 milionů eur za nesplnění závazků a zmaření investice v oblasti obnovitelných zdrojů. Kromě sporu s ČEZ běží také arbitráž, kterou na nejchudší zemi EU podala firma Energo-Pro. Německý E.ON zemi již před lety opustil.

ČEZ už několik let mluví o konci expanze na východ, postupně ukončuje své aktivity nejen v Bulharsku, ale i v Rumunsku, Albánii a také v Polsku. Jak potvrdil v rozhovoru pro týdeník Hrot generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, firma se aktuálně zaměřuje na rozvoj v Česku, na Slovensku a trzích západní Evropy. Postupně přechází na bezemisní energetiku, podporuje mix jádra a obnovitelných zdrojů, věnuje se i akumulaci elektřiny a podpoře elektromobility. „Východoevropská anabáze dnes vypadá jako divoké dobrodružství, ale před 15 lety všichni věřili, že se podmínky v celé Evropě sjednotí rychle. Teď už víme, že jsme očekávali příliš mnoho. Zaměřujeme se hlavně na to, abychom získali vložené prostředky zpátky,“ dodal Kříž.