Cestou ptáků a hvězd. Jak začala expanze Polynésanů
Právě zveřejněná studie detailně popisuje expanzi Polynésanů napříč Tichým oceánem. Z jejich DNA zároveň plyne, že se na konci své cesty potkali s jihoamerickými indiány.
Když holandský kapitán Jacob Roggeveen dorazil o Velikonocích roku 1722 jako první Evropan na Velikonoční ostrov, byl ohromen. Na jednom z nejodlehlejších ostrovů na světě – leží 3500 kilometrů od americké pevniny a 2000 kilometrů od nejbližšího obyvatelného ostrova – žili lidé, kteří stavěli jen ubohé kánoe a se skloněnou hlavou se kořili ohromným kamenným sochám.
Naprosto stejně byl o dvaapadesát let později udiven i jeho anglický nástupce James Cook. Již předtím však procestoval většinu Tichého oceánu, a tak hned v okamžiku, kdy na loď vkročil první obyvatel ostrova – a začal kroky přeměřovat palubu a nahlas počítat –, zjistil, že mluví prakticky stejným jazykem jako domorodci z Nového Zélandu, Tahiti či Tongy. „Je pozoruhodné, že se stejný národ dokázal rozšířit po všech ostrovech tohoto nezměrného oceánu od Nového Zélandu po tento ostrov, tedy po téměř čtvrtině obvodu zeměkoule,“ poznamenal si do deníku.
Skutečnost, že Velikonoční ostrov a s ním celý obrovský Tichý oceán osídlili z asijské pevniny Polynésané, známe už dlouho. Nyní však skupina antropologů, matematiků a genetiků (hlavním autorem je Alexander G. Ioannidis ze Stanfordovy univerzity) publikovala v prestižním vědeckém časopise Nature studii, ze které lze vyčíst, kdy a kde tato expanze začala, jak pokračovala a kdy přesně Polynésané jednotlivá souostroví osídlili.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot