Že budeme na hlavu poraženi v disciplíně „setrvávání v maminčině péči“ kýmkoli z jižního křídla, to bych čekal, to je známá věc. Od Portugalska na západě po Řecko na východě neopouštějí mladí muži rodné středomořské hnízdo před dosažením třicátého roku věku. Nicméně prvenství patří Chorvatům s 34 roky a druhé místo v těsném závěsu obsadili Slováci, od Středomoří přece jen vzdálení.

Naopak o Seveřanech bylo známo, že si na bydlení s rodiči příliš nepotrpí, a stejného trendu se drží i mladí lidé v Pobaltí s výjimkou Lotyšska, které je průměrné. Francouzi a Němci jsou z tohoto hlediska k nerozeznání – což platí pro obě pohlaví – i přes velmi rozdílnou míru nezaměstnanosti mladých, která se liší bezmála o 12 procentních bodů ve prospěch Němců.

Čekání na grunt

Historikové poznamenají, že vybudování samostatné domácnosti vždy souviselo s uzavřením sňatku – potažmo s vytvořením vlastní rodiny – a ten s ekonomickým postavením. Zejména mladí muži museli dlouho čekat, než převezmou „grunt“ nebo řemeslnou či obchodní rodinnou firmu, neboť zakládání „startupů“ vskutku nebylo charakteristickým rysem rané moderní doby, natožpak středověku. Alternativou byla služba na panském, případně celibát. „Gender gap“ byl při uzavírání sňatku tradičně vysoký, a byť se snížil, dodnes mladé ženy odcházejí z domácnosti rodičů ve všech zemích Unie s výjimkou Švédska a Lucemburska dříve – v Rumunsku až o 4,5 roku.

Vysoká nezaměstnanost mladých a krátkodobé kontrakty, pokud práci seženou, jsou typické právě pro mnoho zemí na jihu a de facto si „mamahotel“ vynucují. Alternativou není celibát, ale sdílené bydlení, které založení rodin v podstatě znemožňuje. Souvisí to se zhoršující se dostupností startovacího bydlení, což je, i když s velkými rozdíly, celoevropský problém.

Návrat na začátek

Podle indexu (ne)dostupnosti bydlení na hypotéku, kalkulovaného specializovaným serverem Numbeo, sledujícím životní náklady, je Česko na nepěkném 29. místě ze čtyřiceti evropských zemí a ještě horším 33. místě, pokud porovnáváme ceny nemovitostí s příjmy. Rozdíl je dán faktem, že v řadě zemí, především východní a jihovýchodní Evropy, promlouvají do dostupnosti bydlení podstatně vyšší hypoteční úrokové sazby než v Česku. Platí to i pro Maďarsko nebo Polsko, kde se sazby pohybují kolem 4,9 procenta, ale tam se alespoň o hodně více staví.

Velkým obloukem se vracíme tam, kde jsme začali; pro dynamický ekonomický růst a demografi i Evropy to není dobře. Je svým způsobem fascinující, že se těmto otázkám ve volebním roce v Česku věnujeme o tolik méně než důchodům. Nic proti seniorům, už k nim skoro patřím, ale ten nepoměr je do očí bijící.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.