Když po březnové tragické smrti Petra Kellnera skupina PPF představila svůj vrcholný orgán, takzvaný řídicí výbor, jeho složení veřejnost moc nepřekvapilo. Usedli v něm totiž dva minoritní akcionáři Ladislav Bartoníček a Belgičan narozený v Lucembursku Jean-Pascal Duvieusart. Dohromady drží přes jedno procento skupiny, kterou už roky také poměrně aktivně reprezentují. Tyto dva muže doplnila finanční ředitelka Kateřina Jirásková, která v posledních měsících převzala roli hlavní mediální tváře skupiny.

A tak jediným překvapivým jménem, tedy alespoň na první pohled, bylo angažmá Tomáše Brzobohatého. Ze čtyř zmiňovaných manažerů se o něm na korporátním webu dočtete jednoznačně nejméně, jeho biografie obsahuje tři věty, stejně tak uvedená pracovní pozice nehýří květnatostí. „Člen řídicího výboru“ stojí pod jeho jménem. Svým významem ale zdaleka není jen do počtu.

Kdo je muž, který přes 20 let platil za Kellnerova možná nejbližšího a zároveň nejméně okoukaného spolupracovníka, který po smrti svého kapitána musí dotáhnout největší rozjeté projekty, stejně jako udržet na uzdě velmi křehké vztahy ve skupině i mimo ni?

Ještě na konci loňského roku nebyl Brzobohatý vůbec součástí personální struktury PPF. Do ní se vrátil až na začátku roku po dlouhodobém sabatiklu – zejména kvůli práci na chystané fúzi banky Moneta s firmami PPF.

Přesto se během několika dnů po osudné nehodě vrtulníku na Aljašce stal jedním z pěti nejdůležitějších lidí rozsáhlé investiční skupiny s majetkem přes 40 miliard eur a byznysovými aktivitami od Číny přes Rusko až po Spojené státy. Ke čtyřčlennému výboru je třeba totiž přičíst Renátu Kellnerovou. Manželka a správkyně pozůstalosti Petra Kellnera je pro budoucí směřování skupiny vůbec nejdůležitější osobou.

Jméno Tomáše Brzobohatého ale znalci vztahů ve skupině PPF i kolem ní moc dobře znají. S firmou i samotným Kellnerem ho totiž pojí 25 let velmi těsné a úspěšné spolupráce, ačkoli na první pohled nebyla nikdy příliš vidět.

Ve výročních zprávách, kde skupina své hlavní tváře pravidelně představuje na atraktivních tematických fotografiích, byste Brzobohatého hledali marně. Kellner mu umístění na předních stránkách pravidelně nabízel. Brzobohatý ale odmítal. Uspěli byste až při pohledu do vzdálenější historie. Konkrétně ve výroční zprávě z roku 2004, kde má Brzobohatý dokonce svou ojedinělou fotografii (proto také tento text doprovázíme ilustracemi). V tomto roce totiž přestoupil z pozice externího právního poradce z advokátní kanceláře BBH do vnitřní struktury PPF. Jako ředitel investičních projektů se stal jedním z osmi hlavních šéfů rozjeté investiční skupiny s rozsáhlými pravomocemi. Zodpovídal za oblast corporate finance, private equity, nemovitostí a investičního bankovnictví.

Společně s ním v managementu PPF usedli Kellner, Maděryč, Bartoníček, ale také třeba Jiří Šmejc, tehdy taktéž nováček ve skupině, či bankéř Kamil Ziegler.

Od té doby mezi hlavními manažery v oficiální materiálech PPF nefiguroval, ačkoli za oponou, mimo zraky veřejnosti, nadále intenzivně pracoval na všech klíčových obchodech skupiny. Ve stínu se udržel až do letošního roku, kdy introvertního experta na složité transakce a akviziční právo vyhnala na světlo tragická smrt jeho dlouholetého přítele a byznysového souputníka.

Kellnerův nejbližší

„Nemá to rád, tuto korporátní pozici si rozhodně neužívá. Tím méně zájem médií. Spíše to bere jako závazek, který vůči Petrovi v sobě cítí. Už před lety odcházel z PPF s tím, že se do skupiny nikdy nevrátí. Tehdy říkal, že se odstěhuje do Austrálie a bude chovat ovce,“ vzpomíná jeden z někdejších vysoce postavených manažerů PPF, který si ale nepřál mluvit na jméno.

Dvaapadesátiletý Brzobohatý žádost o rozhovor odmítl. Mimochodem během své kariéry jich dal ještě méně než Petr Kellner. Přesněji neposkytl dosud žádný. Stejně tak jeho nejbližší se většinou do osobního povídání pouštět nechtěli. Prý není vhodná doba a „Brzda“, jak se mu mezi kolegy a přáteli říká, vlastní mediální prezentaci podporovat nechce. A tak se Hrot musel vydat na dvě desítky osobních setkání s lidmi, kteří se s ním potkali v určitých profesních etapách a s různou mírou intenzity s ním spolupracovali; v PPF i před ní.

A zároveň respondentům musel slíbit, že je nebude jmenovat. Vztahu s ním, ačkoli se třeba i deset let neviděli, si oslovení investoři, manažeři a právníci příliš cení. A všichni vědí, že za jakékoli veřejné komentáře by je nepochválil.

„To není známka arogance. On je prostě takový. Petr Kellner byl bezesporu introvert, ale Tomáš význam tohoto slova ještě o maličko posouvá,“ říká další muž z okolí skupiny. Stejně tak zástupci skupiny PPF se o Tomáši Brzobohatém příliš nerozpovídali.

„Tomáš Brzobohatý je člen řídicího výboru, který má na starost velké investiční projekty. Z tohoto pohledu si nepřeje být prezentován jako tvář PPF, zástupce rodiny Petra Kellnera, nebo dokonce jako jeho nástupce. Hlavou PPF je CEO, kterým je Ladislav Bartoníček,“ říká rezolutně Vladimír Mlynář, člen vedení PPF zodpovědný za vnější vztahy, a vyvrací tím některé ze spekulací, které se během minulých měsíců v tuzemském éteru objevily.

Brzobohatý se narodil v Novém Boru v předposlední den roku 1968. Tedy asi deset kilometrů severně a o čtyři roky později než Petr Kellner, rodák z České Lípy.

Sametová revoluce Brzobohatého zastihla na studiích práv na Univerzitě Karlově v Praze, kde později, v roce 1998, získal doktorát z finančního práva, když dokončil postgraduální program.

V té době mu bylo třicet let, ale na bouřlivém porevolučním trhu nebyl už žádným zelenáčem. V roce 1991 začínal jako koncipient u Eduarda Němečka, docenta práv a později známého univerzitního pedagoga, který v 90. letech platil také za významného komerčního advokáta. Osudové setkání přišlo v roce 1996, kdy jazykově skvěle vybavený a mimořádně inteligentní Brzobohatý spojil síly s Kanaďanem Irwinem Schwartzem, který v 90. letech operoval na transformujících se trzích střední a východní Evropy pod hlavičkou právní kanceláře Burns & Schwartz.

Schwartz spolupracoval s americkými investory, kteří zde zakládali pobočky, pracoval také pro české podniky a velké banky. Brzobohatý se rychle stal jeho společníkem v pražské kanceláři a klíčovým spolupracovníkem.

Díky tomuto spojení byl mladý právník například u založení české odnože americké investiční společnosti Pioneer Investments, se kterou kancelář Burns & Schwartz v celém regionu úzce spolupracovala. Skupina Pioneer, dnes Amundi Pioneer, byla svého času jedním z největších a nejagilnějších správců soukromého kapitálu na světě a v Česku v 90. letech platila za investičního průkopníka. V Praze například patřila k vůbec prvním fondům, které zdejším investorům umožňovaly investovat také v zahraničí. Díky těmto mezinárodním projektům kanceláře Burns & Schwartz se Brzobohatý rychle zorientoval ve světovém byznysu. Naučil se jednat s velkými hráči, řešit světové dealy.

„Byl velmi bystrý, vždy skvěle připravený, jednání s ním byla extrémně racionální, ačkoli působil spíše tiše a uzavřeně. Na tehdejší dobu měl skvělou angličtinu,“ vzpomíná na Brzobohatého jeden z jeho někdejších spolupracovníků z éry v Pioneer Investments.

IPB a Kajmany

Mezi zcela zásadní klienty advokátů z Burns & Schwartz v druhé polovině 90. let patřila Investiční a Poštovní banka (IPB). Schwartz přivedl Brzobohatého ke zřejmě nejmocnějšímu bankéři té doby Liboru Procházkovi. Náměstek generálního ředitele a hlavní mozek IPB využíval služeb právníků z Burns & Schwartz k nejzajímavějším a zároveň nejkontroverznějším majetkovým operacím.

Právníci například pro vedení IPB založili a spravovali takzvané Kajmanské fondy, kam měla banka přesunout problematické úvěry a také miliardový majetek. Operace měla opticky zlepšit ekonomickou kondici peněžního domu. Vznikla tak společnost IPB Group Holding, kterou kancelář Burns & Schwartz formálně vlastnila až do druhé poloviny roku 2000.

„Procházka a Schwartz byli velcí hráči a skvělí stratégové. Bezesporu právě oni byli hlavní učitelé Brzobohatého, v dobrém slova smyslu. Bez ohledu na to, že se s Procházkou nakonec rozešli ve zlém,“ přidává vzpomínku pamětník divokých časů kolem IPB, které v roce 2000 vyvrcholily nucenou správou banky a jejím následným prodejem do rukou ČSOB.

Poté, co sídlo banky obsadilo těžce ozbrojené policejní komando v kuklách, si Brzobohatý také odbyl (nedobrovolně) svou mediální premiéru. Tehdy novinářům Hospodářských novin vysvětloval, že advokátní kancelář byla pouhým správcem akcií společnosti IPB Group Holding na základě mandátní smlouvy.

Brzobohatému vadilo, že byly žhavé Kajmanské fondy stále v držení advokátní kanceláře a mezi ním a Procházkou přibývaly spory. Akcie holdingu Brzobohatý a vedení IPB převedli zpět do majetku banky jen několik hodin před vpádem policie do její centrály.

„Procházka jim to měl za zlé. Bral to tak, že advokáti nakonec zahráli svou roli ve prospěch ČSOB, zatímco on měl připravený jiný scénář na záchranu banky a mnohamiliardového majetku,“ vzpomíná nejmenovaný vysoce postavený manažer tehdejší IPB.

Bankéře na penzi Libora Procházku Hrot také kontaktoval, avšak vzpomínat na události z roku 2000 a roli svých někdejších právních rádců se mu nechtělo.

V roce 2000 se nerozpadala jen IPB, ale také mezinárodní právní kancelář Burns & Schwartz. Brzobohatý ve stejném roce založil se svými kolegy Josefem Brožem a Františkem Honsou vlastní advokátní kancelář, později známou pod zkratkou BBH, která převzala značnou část klientů B&S.

Právník Irwin Schwartz, dodnes trochu mytická postava raného českého kapitalismu, po pádu IPB zmizel nadobro z Česka. V roce 2004 v Torontu založil vyhlášené bistro se sendviči Black Camel & BOAR. Zajímavé je, že o jeho bohaté právnické kariéře ve východní Evropě není na jeho LinkedIn profilu ani zmínka.

Na palubě PPF

A právě práce pro IPB nakonec Brzobohatého dovedla k Petru Kellnerovi.

PPF totiž společně s IPB držela významné podíly v České pojišťovně. Největší pojišťovací dům na trhu PPF manažersky kontrolovala od roku 1996 a v dalších letech ho zcela ovládla. Uplatnila při tom mimo jiné i opci na odkup podílu IPB. Banku tehdy zastupovali staří známí advokáti z Burns & Schwartz, později BBH.

Obchod provázely nesrovnalosti. IPB nestihla převést svůj zhruba třetinový podíl v pojišťovně v termínu, a tak si PPF proti kupní ceně naúčtovala tučnou pokutu. Což jí cestu za ovládnutí České pojišťovny značně zlevnilo. Celá Česká pojišťovna patřila Kellnerovi v roce 2001.

Po pádu IPB pak BBH začala pracovat hlavně pro skupinu PPF a její společnosti. Z Tomáše Brzobohatého se zároveň stal Kellnerův dvorní akviziční právník a vlastně i jakási pravá ruka, ačkoli přímo ve struktuře skupiny se objevil až ve zmiňovaném roce 2004, kdy opustil BBH.

To už měl za sebou ovládnutí TV Nova a její zpětné prodání americké CME, krátce nato se zapojil jako hlavní rádce do ostré právní a obchodní války s ruským oligarchou Olegem Děripaskou o pozice v ruské pojišťovně Ingosstrach.

Angažoval se zejména ve spřízněných strukturách PPF Partners, PPF Investments, PPF Consulting či CM – Credit. V roce 2008 byl také hlavním právním architektem rekordního spojení s italskou Generali, jehož výsledkem se stala největší pojišťovací skupina ve střední a východní Evropě Generali PPF Holding.

Několikrát Kellnerovi oznámil, že odchází a už se nevrátí. Přesto mu ale Kellner držel kancelář, která se nacházela naproti té jeho v pátém patře centrály PPF Gate.

Mnohokrát měl světa vrcholného byznysu po krk. Enormní zápřah, psychický tlak a cestování za byznysem napříč několika kontinenty ho unavovaly. Atmosféra korporátu jde proti jeho přirozenému naturelu. Z první linie se na několik měsíců stáhl už v roce 2006 a pak také zhruba před dvěma lety. Vždy se ale nakonec vrátil.

S Petrem Kellnerem je pojil mimořádný vztah. Někteří pro popis jejich vztahu rádi používají slovo consigliere. Termín, který se používá zejména v souvislosti s italskou mafií, označuje nejbližšího právního poradce a jakéhosi osobního tajemníka kmotra.

„To mi přijde přehnané. Osobně jsem jeho roli ve skupině vnímal vždy zejména při transakcích. Na druhé straně Tomáš nikdy nebyl součástí standardní korporátní struktury PPF. Měl v mnoha ohledech speciální status,“ popisuje další z někdejších spolupracovníků PPF. To je ale podle něj dáno opět zejména jeho složitou osobností.

„Na firemní večírky prakticky nechodil. Sice hraje tenis s přáteli, ale velký lidumil to zrovna není. Známe se pracovně mnoho let, ale asi nemohu říct, že jsme přátelé. O jeho soukromí vlastně nic nevím. Dveře do jeho kanceláře jsou prakticky vždycky zavřené. I to o něčem vypovídá,“ zamýšlí se.

Hledá se vizionář

Všichni tuší, že Brzobohatý je pro budoucnost PPF bez Petra Kellnera a zachování vztahů (právních i obchodních) stěžejní osobností. Zároveň se rozhodně nedá považovat za jeho následovníka. Povahové založení i odbornost obou mužů jsou zásadně rozdílné.

„Tomáš Brzobohatý není nosič nápadů a vizí. Od toho tu jsou a byli jiní. Když ale Petr řekl: Jdeme koupit Telefóniku, Tomáš sedl na letadlo a letěl do Madridu obchod vymyslet a realizovat,“ popisuje jeho pracovní profil jeden z jeho někdejších spolupracovníků.

„Brzdu nepošlete koupit továrnu za Prahou o dvou komínech a jednom majiteli. Jeho parketa jsou obchody, které jsou šachovými partiemi na několik tahů dopředu. Operace se složitým aranžmá, fúze se strukturovanou kupní cenou, s akciemi na burze. Jako v případě Generali, CME, O2, nyní Monety. Je také skvělý vyjednávač,“ popisuje přednosti další z mužů z okolí PPF, který s Brzobohatým v PPF opakovaně spolupracoval.

Jeho kolegové se zároveň shodují v tom, že Brzobohatý není typický lídr. Nevezme si slovo na poradě a nezačne burcovat tým plamenným projevem. Stejně tak nespočítá byznys plán projektu, nezanalyzuje jeho tržní rizika. Nebude vyplňovat tabulky hodnocení svých podřízených. Je to mistrovský projektový manažer, který vymyslí a dotáhne strukturu obchodu. Ideálně takového obchodu, za který nemá byznysovou zodpovědnost.

I proto se s Kellnerem tak dobře doplňovali. On sypal nápady a byznysový drive, Brzobohatý pak přicházel s řešením, jak těžkotonážní plány uskutečnit. Jako jeden z mála uměl Kellnerovi odporovat a také jako jednomu z mála tradičně tvrdohlavý Kellner uměl i ustoupit.

Pro budoucnost PPF bude zásadní najít k Brzobohatému nového vizionáře.

Tím nejspíše nebude nikdo z jádra Kellnerových nejstarších spolupracovníků. Ladislav Bartoníček je bezesporu korporátní matador a schopný manažer, skupina ale bude pro novou dynamiku potřebovat někoho trochu jiného.

Ostatně nedávné klopýtání při snahách spojit Air Bank a český a slovenský Home Credit s Monetou ukazuje, jak moc skupině PPF může chybět silný a vizionářský kapitán.

Hledá se také někdo, kdo zkrotí dravce, kteří kolem skupiny v posledních letech vyrostli.

A zatímco byznysmeni typu Karla Pražáka, Jana Blaška či Richarda Benýška by zřejmě nikdy neignorovali přání a „doporučení“ Petra Kellnera, stejní lidé dnes mohou mít velký problém se podvolit oficiálním strukturám PPF a jejím šéfům.

A tak prý v sídle PPF vzniká pomyslný seznam možných kandidátů, kteří by do čela PPF mohli přinést nové nápady, energii a dostatečnou autoritu. A měl by to být podle všeho někdo do týmu k Brzobohatému a Bartoníčkovi.

„Hledá se někdo, kdo bude schopný na úrovni PPF v myšlenkách a vizích vyvážit silné ředitele a společníky v našich firmách. Někdo, kdo se postaví Koreckému ve Škodě, Fremuthovi v O2 a bude schopný projekty společně s managementy dál posouvat,“ naznačuje muž z okolí PPF.

Kdo by to tedy měl být?

Padají jména jako Daniel Křetínský, Jiří Šmejc, ale také třeba Martin Štefunko, někdejší šéf investic PPF. Ten ale službu u Petra Kellnera neopouštěl v dobrém. Někdejší investiční stratég Penty a autor investic do telekomunikací v PPF a také veleúspěšného rozdělení mobilního operátora O2 od telekomunikační infrastruktury si navíc nesedl se starou gardou PPF, která dnes zastává nejvyšší posty. Jeho příchod, po kterém někteří volají, by tak zřejmě způsobil na Evropské zemětřesení. Snad jedině s Tomášem Brzobohatým se navzájem respektovali a jejich vztah byl vesměs pozitivní.

„Ti dva by se ideálně doplňovali. Každý je geniální v trochu jiné disciplíně. Zároveň jsou oba složité osobnosti, do týmu hodně složité. Navíc vztah Štefunka a PPF v posledních letech hodně utrpěl. Obávám se, že příkopy jsou příliš hluboké,“ zamýšlí se jeden z investorů z okolí PPF. Sám Štefunko podobné spekulace odmítl jakkoli komentovat.

Stejně tak pozice Daniela Křetínského, mimochodem Štefunkova švagra, by byla extrémně složitá. Vládce energetické skupiny EPH a investičních firem jako Vesa Equity Investment a EP Global Commerce je sice partnerem Kellnerovy nejstarší dcery Anny, avšak mezi kmenovými šéfy PPF se moc velké oblibě netěší. Navíc jeho vlastní byznysové aktivity jsou natolik rozsáhlé, že jakékoli zapojení do dění v PPF se nezdá být příliš reálné.

„Kdyby Renáta měla 17 miliard dolarů na účtě, Daniel Křetínský by byl rozhodně ta správná osoba. Peníze by jí zainvestoval obratem. A věřím, že dobře. Její jmění ale nejsou miliardy na účtech. Hodnota PPF tkví v dosti živých a mnohdy složitých projektech, kde je třeba rychle dělat strategická rozhodnutí a projekty intenzivně řídit. Vezměte si Home Credit, Monetu, média, telekomunikace,“ uvažuje zmiňovaný investor, který ale uznává, že nový ideový vůdce PPF se v první řadě musí opírat o absolutní důvěru Renáty Kellnerové.

Ona dnes reprezentuje drtivou většinu majetku PPF. Z tohoto pohledu je řídicí výbor vlastně jejím poradním orgánem. Lidé ze skupiny prozrazují, že k této nové roli přistoupila velmi aktivně. Účastní se prakticky všech jednání nejužšího vedení PPF, ukazuje dobrý přehled a velmi rychle se učí. Na jejím rozhodnutí závisí budoucí směřování skupiny.

DĚJINY PPF

1991

Petr Kellner s Milanem Vinklerem a Milanem Maděryčem založili společnost Správa Prvního privatizačního fondu. První větší peníze jim poskytl sklářský boss Štěpán Popovič. Do konce roku měla PPF registrované čtyři privatizační fondy.

1992

Investiční fondy PPF díky velké mediální kampani získaly přes tři procenta všech investičních bodů v první vlně kuponové privatizace. Investovalo s nimi více než 186 tisíc lidí, fondy vlastnily akcie celkem 202 podniků v hodnotě 4,9 miliardy korun.

1993

PPF založila pobočku v Rusku a zúčastnila se tamní privatizace; ne příliš úspěšně.

1994

Také ve druhé vlně kuponové privatizace založila PPF nové fondy. Přineslo jí to dalších 140 tisíc akcionářů a podíly ve 45 podnicích v nominální hodnotě 2,4 miliardy korun.

1995

PPF získala pětinu České pojišťovny, největšího hráče na trhu s pojištěním v Česku s řadou dceřiných společností, a zahájila cestu za jejím ovládnutím.

1996

Po dohodě s dalšími akcionáři, tedy zejména s IPB a státem, se PPF ujala řízení České pojišťovny a zahájila proces restrukturalizace. Do jejího čela se postavil Ladislav Bartoníček.

1997

V rámci restrukturalizace České pojišťovny vznikl z malé brněnské leasingové společnosti Home Credit.

1999

První velké čištění portfolia PPF. Skupina se zbavila podílů v řadě průmyslových firem a začala se zaměřovat na půjčky, pojistky a finanční sektor obecně. Koupila eBanku.

2001

PPF zcela ovládla Českou pojišťovnu. Nejdříve vykoupila podíl od IPB, pak také od Fondu národního majetku a Komerční banky.

2002

Skončila válka o Novu, PPF se nakonec domluvila s Jiřím Šmejcem a jeho společníky, kteří do té doby spolupracovali s Vladimírem Železným. Ve stejném roce se PPF vrátila do Ruska, tentokrát s Home Creditem.

2004

Skupina PPF prodala TV Nova zpět americké mediální skupině CME. Podle některých spekulací za bezmála 20 miliard korun.

2005

Z Jiřího Šmejce se stal pětiprocentní akcionář PPF a ihned se zapojil do expanze skupiny PPF v Rusku a Číně.

2007

Home Credit zahájil činnost v Číně. Už dříve působil v Rusku, v Kazachstánu, na Ukrajině a v Bělorusku. PPF získala podíl v Nomos bance. Ladislav Bartoníček se stal akcionářem PPF s podílem 0,54 procenta.

2008

Kellner se spojil s italskou Generali, společně založili Generali PPF Holding, jednu z největších pojišťovacích skupin ve střední a východní Evropě, kam vložil Českou pojišťovnu.

2009

Kellner společně s Danielem Křetínským a skupinou J&T založili skupinu EPH. Do skupiny přišel Martin Štefunko, který se stal na několik let jejím hlavním investičním stratégem.

2010

Home Credit získal jako první zahraniční subjekt licenci na poskytování spotřebitelských půjček v Číně. Jean-Pascal Duvieusart se stal minoritním akcionářem PPF s podílem 0,54 procenta.

2011

PPF založila Air Bank a sehrála zásadní roli v bojích o loterijní společnost Sazka. Po jejím krachu ve firmě získala poloviční podíl. Ten o rok později v cenovém rozstře lu prodala skupině KKCG Karla Komárka.

2012

Velký rozchod. Skupinu opustil Jiří Šmejc. Výměnou podíl v PPF se stal menšinovým společníkem v Air Bank a Home Creditu. Vedle toho se chopil vlastní skupiny Emma Capital.

2013

Další rozvod, tentokrát s Italy. PPF prodala skupině Generali svých 49 procent akcií v Generali PPF Holding včetně České pojišťovny. V témže roce PPF vyplatila Karla Komárka ze společnosti Bestsport a stala se jediným vlastníkem O2 areny.

2014

PPF ovládla za 64 miliard korun většinový podíl v největším domácím telekomunikačním operátorovi, společnosti O2 Czech Republic (dříve Telefónica O2). Získala tím zároveň i trojku na slovenském trhu, společnost O2 Slovakia. Skupina PPF ve stejném roce odešla z Křetínského EPH. A PPF také získala celoplošnou licenci na poskytování spotřebitelských půjček v Číně.

2015

Martin Štefunko s posvěcením Kellnera rozdělil telekomunikační společnost O2 na dvě firmy – infrastrukturní Cetin a na retailového operátora O2. Celková hodnota firem se tím zvýšila o více než 30 miliard korun.

2017

Skupina PPF vstoupila do největší e-commerce platformy ve střední Evropě, Mall Group, kde opět spojila síly s Danielem Křetínským.

2018

Kellner roste v telekomunikacích. Ovládl aktiva Telenoru v Maďarsku, Srbsku, Černé Hoře a Bulharsku. Ve stejném roce také výrazně vstoupil do průmyslu – získal Škodu Transportation.

2020

Po několikaměsíčních jednáních a řadě zvratů skupina PPF převzala mediální skupinu CME, včetně tuzemské TV Nova a dalších televizních stanic na Slovensku, v Rumunsku, Slovinsku a Bulharsku.

2021

Březen

Petr Kellner v 56 letech tragicky zahynul při nehodě vrtulníku v aljašských horách. Do čela PPF se jako CEO postavil Ladislav Bartoníček.

Květen

Skupina vykázala vůbec první účetní ztrátu ve své historii. Za rok 2020 prodělala 7,5 miliardy korun. Covid totiž tvrdě zasáhl její finanční část, zejména pak asijský Home Credit. Správkyní pozůstalosti Petra Kellnera byla jmenována jeho žena Renáta, do čela PPF se postavil řídicí výbor ve složení Ladislav Bartoníček, Jean-Pascal Duvieusart, Kateřina Jirásková a Tomáš Brzobohatý.

Červen

Skupině se ani napodruhé nepodařilo skrze akcionáře banky Moneta Money Bank protlačit dlouho chystané spojení banky se společnostmi PPF – Air Bankou a česko-slovenským Home Creditem.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.