Bílá nenasytnost

Musíme počítat, že penze narostou opět více, než ukládá zákon, i přesto, že penzisté jsou sociální skupinou, která covidovou krizí nebyla finančně nijak postižena. Jestliže to ale bude nad povinnost, která se rýsuje na úrovni nějakých 450 korun měsíčně, stovka nebo sto padesát, není těch dvě a půl nebo tři a půl miliardy suma, která by budila děs. Jakkoli by si to jakákoli rozumná vláda odpustila. Každopádně penzisté si mohou být jisti, že to bude nadlouho naposled.

Zcela jiná káva jsou agresivní požadavky zdravotníků a pojišťoven, k nimž celkem pochopitelně po roce pandemie s respektem vzhlížíme. Tlak na zvýšení platby za státní pojištěnce o třicet miliard korun je vzhledem k tomu, co čeká veřejné finance, neúnosný a jeho akceptace, jíž se politici vládní i opoziční jen těžko ubrání, bude mít dlouhodobé negativní následky.

Stát přitom v minulém i letošním roce sáhl do kasy hodně hluboko. Ještě v roce 2015 dosahovaly platby za státní pojištěnce 61 miliard. V předcovidovém roce 2019 to bylo 72 miliard a letos jde o neuvěřitelných takřka 130 miliard korun. K tomu byly prakticky vyčerpány rezervy pojišťoven, které před krizí dosahovaly asi 25 miliard korun. Přitom platy pojištěnců, z nichž se odvádí většina pojistného, rostly stále slušně a nezaměstnanost také dosud příliš nevyrostla a v tomto směru ani před námi žádný armagedon není.

Zdravotnictví docházejí zdroje

Výdaje veřejného zdravotního pojištění budou letos kvůli pandemii covidu-19 vyšší pravděpodobně až o 50 miliard korun. Plyne to z vyjádření náměstkyně ministra zdravotnictví Heleny Rögnerové.

Výdaje veřejného zdravotního pojištění budou letos kvůli pandemii covidu-19 vyšší pravděpodobně až o 50 miliard korun. Plyne to z vyjádření náměstkyně ministra zdravotnictví Heleny Rögnerové.

Pandemie samozřejmě nebyla levná. Testování či očkování vyšlo na desítky miliard a odměny zdravotnickému personálu byly sice bezesporu zasloužené, ale také něco stály. To vše jsou ale jednorázové náklady, byť z malé části mohou pokračovat ještě v příštím roce. Ale zvýšení vládních výdajů na zdravotnictví ze 70 na 160 miliard během tří let je neodůvodnitelné a hlavně neospravedlnitelné v situaci, kdy se bude všude jinde dramaticky šetřit.

Nakonec se bude muset škrtat i ve zdravotnictví. A protože většina současného navýšení skončila v odměňování zdravotnického personálu, jehož ohodnocení vůbec není špatné a v rozumném srovnání obstojí i mezi bohatšími zeměmi, bude se šetřit na dostupnosti moderní léčby a kvalitě péče o pacienty. To je hodně nehezký rub na pohled hezkého přidávání dnes tolik oceňovanému českému zdravotnictví.