Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Evropský mechanismus směnných kurzů je sice „předpokojem“ přijetí eura, kdo jej však považuje za cosi, co je hodnotné a smysluplné samo o sobě, měl by posnídat svůj vysokoškolský diplom i s ubrusem.
V politice se stejně jako u ženistů vysoce cení umění odjistit rozbušku a neodpálit přitom nálož. Než se hádat uvnitř koalice, zda poradcovi můžete říkat zmocněnec pro ERM II, je lepší pověřit NERV, ať se tím zabývá, a dát mu dostatečně dlouhou lhůtu. Nejlépe takovou, která – v našem konkrétním případě – sahá až za termín voleb do Evropského parlamentu.
Vlastně se to premiérovi Fialovi docela povedlo. NERV bude až do podzimu zkoumat, zda je pro Českou republiku ekonomicky výhodné vstoupit do evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II), a něco k tomu sepíše. Legislativní rada vlády pak k této věci vypracuje právní rozbor.
Tohle v Česku umíme, to ustavování pracovních skupin pro cokoliv, které danou problematiku s náležitou odbornou péčí prozkoumají natolik detailně, zcela bez emocí a politického podbarvení, až se nestane vůbec nic. Kromě schopnosti umrtvit potenciálně nepříjemný zdroj koaličních hádek je také dobré si zopakovat moudré a praktické rčení o tom, že je cokoli lepší jednou dobře opsat nežli stokrát blbě vymyslet.
Zcela dostatečné zasvěcení do problematiky zvláštního kurzového režimu již provedla Česká národní banka před jedenadvaceti lety, v roce 2003, a článek lze bez vynaložení jakéhokoli mentálního úsilí vygúglit a nastudovat. Mimochodem, doporučuji.
Takže úplně stručně: ERM II je anglická zkratka pro mechanismus fixování národní měny na euro v rámci příprav na jeho přijetí. Standardní fluktuační pásmo je plus mínus 15 procent kolem centrální parity. Užší rozpětí pak platí v rámci konvergenčního kurzového kritéria, a daná země musí být v ERM II nejméně dva roky před přijetím.
Kdokoli obhajuje, že bychom měli přistoupit k ERM II, aniž bychom rozhodli o přijetí eura, stahuje kalhoty, když k brodu ještě daleko, a nedělá dobře.
Pamětníci, k nimž se počítám, vzpomenou, že fixní kurz koruny jsme měli po roce 1989 na začátku reforem, kdy sehrál důležitou roli „nominální kotvy“, protože koneckonců kurz je cena, kolem níž se v malé otevřené ekonomice všechno točí. Když zároveň liberalizujete téměř všechny ostatní ceny, jako my při „velkém třesku“ na začátku 1991, tak je velmi šikovné a chytré mít tu jednu pevnou. Fixní kurz lze držet dlouho, ba velmi dlouho, pokud ovšem nemáte mnohem vyšší inflaci než vaši obchodní partneři.
Znamená to mít hodně funkční rozpočtovou politiku a žádné hromadění schodku mnoho let po sobě. Mzdy nemohou růst rychleji než produktivita práce, a trh práce musí být hodně pružný.
Musíte umět hlídat banky, aby nešly do velkého rizika a nezadlužovaly se v cizině. Když se totiž doma snažíte přes korunové úrokové sazby zabránit přehřívání, je mnohem „výhodnější“ si půjčit venku a nabízet to i klientům. Vysoké úroky lákají zahraniční kapitál; ovšem ten krátkodobý.
Když disciplínu nedržíte, začne se zhoršovat obchodní a platební bilance, až jednoho krásného dne přijde masivní odliv kapitálu, devizové rezervy se rozplynou a „boom“ vystřídá „bust“ a velmi bolestivá náprava. Tohle je historie mnoha zemí, které vsadily na fixaci měny a vymklo se jim to z rukou. Ani Česko se téhle zkušenosti nevyhnulo.
„Balíčky“ z jara 1997 byly doprovázeny politickou krizí, pádem vlády, a nakonec oním speciálním politickým aranžmá zvaným „opoziční smlouva“. Aby byl účet kompletní, připomeňme ještě mimořádně drahé čištění systémově důležitých, protože velkých, bank a bankrot všech těch malých (s tuším jednou nebo dvěma výjimkami).
Jinak řečeno, důsledky makroekonomických nerovnováh, jež se díky režimu fixního kurzu rozvinuly do absurdních rozměrů, byly v případě české ekonomiky i politiky dalekosáhlé a dlouhodobé.
Člověk ani nemusel číst Knoflíkovou válku, stačí, když to prožil, aby byl vůči nápadům s fixací ostražitý. Kdybychom věděli, že euro chceme, celá koalice by na to měla společný názor, a sdílela ho se státotvornou opozicí, pak by to bylo jasné.
Ale bez takové shody a pevného rozhodnutí o přijetí eura nedává vstup do ERM II vůbec žádný smysl. NERV dostal zadání, a očekávám, že jeho stanovisko bude jednomyslné záporné. Kdo doporučuje ERM II jako cosi, co je hodnotné a smysluplné samo o sobě, měl by posnídat svůj vysokoškolský diplom i s ubrusem.
