Automatické překladače: Rychlé a přesné, ale vtip nepochopí

„Damage to speak, my expensive friend. - Škoda mluvit, můj drahý příteli.“ Podobné perličky způsobené automatickými překladači při překladu z češtiny nebo do ní jsou nejspíš už minulostí. Dnešní strojové překlady založené na metodách umělé inteligence jsou již téměř k nerozeznání od těch lidských. „Výstupy z našeho strojového překladače CUBBITT byly v zaslepených testech hodnoceny dokonce jako obsahově přesnější a jen o něco méně plynulé než překlady lidské,“ říká Martin Popel z matfyzu Univerzity Karlovy. Strojový překladač CUBBITT začal vznikat v roce 2017 a již o rok později s přehledem vyhrál mezinárodní soutěž strojového překladu a stále se zlepšuje, nyní již například překládá v kontextu celého textu. Od letošního března je čeština dostupná i v německém překladači DeepL. „O DeepL toho moc nevíme, přísně si střeží své know-how a soutěží strojového překladu se neúčastní. Podle kvality překladů ale lze usuzovat, že vycházejí z podobných metod strojového učení,“ shrnuje Popel.

Za úspěch českého překladače, jak to tak u významných vědeckých objevů bývá, může vlastně chyba. V minulosti se strojové překladače trénovaly na dvou zdrojích dat náhodně smíchaných dohromady - na překladech autentických (anglické věty přeložené lidmi do češtiny) a syntetických (české věty strojově přeložené do angličtiny). „Jednou jsem toto mísení omylem zapomněl zapnout, když jsem to pak zjistil a,opravil‘, všiml jsem si skokového zhoršení výsledků překladu,“ popisuje hlavní vývojář Popel, jak zjistili, že je mnohem lepší neuronové sítě trénovat zvlášť.

Překládá, ale nerozumí

Odborníci si zpočátku mysleli, že pro kvalitní překlad bude nutné porozumění. „Výsledky metod hlubokého strojového učení však ukázaly, že strojové překladače překládají na stejné úrovni jako lidé, aniž by obsahu rozuměly,“ říká odborník na umělou inteligenci a strojové překlady Ondřej Bojar z matfyzu.