Kde jsou ty časy, kdy nebylo jedinou jistotou podnikatele přesné datum, kdy mu dojdou peníze. Teď je to pro tisíce podniků a statisíce živnostníků v Česku „nový normál“.
Jsou byznysy, které stojí úplně a jejichž „burn rate“ je děsivý. Nejen u nás – hodně se retvítoval graf od JPMorgan Chase Institutu, z nějž vyplývá, že průměrný malý americký podnik bude na suchu za 27 dní.
Nejvíc to odnáší cestovní ruch. Podnikat v pohostinství také není radost. Na rozdíl od USA jsou na tom u nás nejhůř „činnosti spojené s nemovitostmi“. Doprava dostala těžký zásah, především aerolinky; tady je dobře popsaná situace americké Delty, ale určitě si nemyslete, že Šimáněho Smartwings/ČSA jsou na tom líp. Skoro celá flotila stojí na ranvejích a potvrzuje tak bonmot gurua českých restrukturalizátorů Václava Nováka o tom, jak moc jsou aktiva zamrzlá, zatímco pasiva čilá až moc.
Těžký úděl jedněch je příležitost pro druhé – cokoli, co slouží tomu, aby se dalo dělat na dálku, by mělo zažívat zlaté časy, stejně jako služby s dovážkou do domu. Až tato krize skončí, opravdu si myslíte, že bude stejná poptávka po kancelářských prostorách, když lidé zjistí, že to jde i bez zasedaček? Možná že se i v silně konzervativním Česku rozšíří doktor na videu, preskripce a dodávka léků na předpis.
Kudy chodím, tudy vychvaluji finanční analýzy podnikové sféry, které dvakrát ročně vydává ministerstvo průmyslu a obchodu. Naneštěstí je ta poslední dostupná veřejnosti za rok 2018. Rok 2019 nebyl zase tak odlišný, aby staré excelovské tabulky neumožnily si pohrát s tím, jak dlouho by firmy v jednotlivých oborech vydržely, kdyby jim tržby klesly o pětinu, o třetinu, polovinu. Finanční analytik přitom zažívá stejné pocity, jako když se milovník filmu po dlouhé době zase podívá na Viscontiho Smrt v Benátkách. Tam to ovšem není o Covidu-19, ale o choleře.